Poslanecká sněmovna
1997
volební období

359
Návrh poslanců Zuzky Rujbrové, Jany Gavlasové a Jaroslava Zvěřiny zákon ze dne .............................1997
o registrovaném partnerství osob téhož pohlaví

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Čl. I Zákon o registrovaném partnerství osob téhož pohlaví

§ 3

(1) Účinky smlouvy nastávají její registraci.
(2) K registraci je příslušný orgán pověřený vedením matriky. Postup při registraci a vymezení orgánů pověřených vést matriky oprávněných k registraci stanoví Ministerstvo vnitra vyhláškou.

§ 4

(1) Registrované partnerství má stejné právní následky jako manželství. To neplatí, pokud jde o úpravu vztahů k nezletilým dětem.
(2) Ve smlouvě o vzniku registrovaného partnerství mohou být některé z právních následků podle odstavce 1, věty prvé, vyloučeny. Vyloučení právních následků, které jsou stejné jako při vzniku manželství, je možné jen tehdy, dotýká-li se pouze vzájemných vztahů registrovaných partnerů.
(3) Partneři si mohou smlouvou ve formě notářského zápisu upravit své majetkové vztahy odchylně od ustanovení občanského zákoníku upravujících majetkové vztahy mezi manžely. Touto odchylnou úpravou však nesmí být dotčena práva třetích osob. Vůči jiné osobě se mohou na tuto odchylnou úpravu odvolat jen tehdy, jestliže ji tato smlouva byla známa.
(4) Tam, kde jiné právní předpisy mluví o manželství a manželech, použijí se jejich ustanovení na registrované partnerství obdobně, nestanoví-li tento zákon jinak.

§ 5

Registrované partnerství zaniká smrtí nebo právní mocí rozsudku o prohlášení jednoho z partnerů za mrtvého.

§ 6

(1) Registrované partnerství může být zrušeno smlouvou partnerů. Smlouva musí obsahovat vypořádání vzájemných majetkových vztahů, případně práv a povinností ke společnému bytu. K platnosti smlouvy se vyžaduje forma notářského zápisu.
(2) Registrované partnerství zanikne registrací smlouvy organem pověřeným vedením matriky, který registroval vznik partnerství.

§ 7

(1) Nesouhlasí-li jeden z partnerů se zánikem registrovaného partnerství nebo nedojde-li k uzavření smlouvy podle § 7 odstavce 1, zruší registrované partnerství na návrh jednoho z partnerů soud, jestliže registrované partnerství trvalo nejméně jeden rok a partneři spolu alespoň šest měsíců nežijí.
(2) Registrované partnerství v tomto případě zanikne právní mocí rozsudku o jeho zrušení. Na právní následky zrušení registrovaného partnerství soudem se použijí ustanovení o právních následcích rozvodu manželství přiměřeně. § 8 Ministerstvo vnitra se zmocňuje, aby vyhláškou upravilo postup při registraci partnerství osob téhož pohlaví a vymezilo okruh orgánů pověřených vedením matriky, které jsou oprávněny k registraci.

Čl. II Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:

§ 11 odstavec 1 zní:

(1) Manželství nemůže byt uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou nebo osobou žijící v registrovaném partnerství; neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu.

Čl. III

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1999.

Důvodová zpráva

Obecná část:
Hlubší poznání lidské jedinečnosti a variability spolu s rozšířeným chápáním a uznáním lidských práv umožňuje větší respektování životních stylů. Postoje společnosti k homosexualitě prošly během posledních desetiletí značnými změnami souběžně s tím, jak se prohlubovalo poznání problematiky homosexuality a pochopení sociální situace homosexuálů. Zákon o registrovaném partnerství osob téhož pohlaví by tedy měl dát homosexuální menšině možnost právně upravit jejich vzájemné vztahy. Přijetím zákona společnost uznává závaznost společného života dvou lidí stejného pohlaví ve stálém citovém svazku. Předkládaný návrh se snaží posílit pozitivní mezilidské vztahy s akcentací na hodnoty vzájemné sounáležitosti, emoční blízkosti a solidarity tak, že akceptuje a společensky uznává nejen tradiční spektrum společenských vztahů a svazků, ale rozšiřuje je o novou formu párového soužití. Pojem manželství je z hlediska historického vývoje manželství, jeho funkcí a kulturního vnímání, jednoznačně chápán jako životní společenství muže a ženy, jehož hlavním společenským úkolem je reprodukce lidského rodu v nejoptimálnějších podmínkách. Manželství má svůj tradiční ideologický, náboženský a kulturní obsah obecně společností přijímaný. I když to ze současně platné úpravy výslovně nevyplývá, je vznik manželství založen do jisté míry na smluvním principu. Soužití dvou osob téhož pohlaví se proto jeví vhodné založit na základě smlouvy, byť půjde o zvláštní smlouvu odlišnou od typických občanskoprávních smluv. Toto soužití může plnit funkce manželství pouze ve vzájemném vztahu těchto dvou osob, nikoli ve vztahu ke společnosti a nelze je stavět na roveň manželství, zejména pokud jde o vztahy mezi rodiči a dětmi. Proto je pro soužití osob téhož pohlaví používán shodně se zahraničními úpravami pojem "registrované partnerství". Vedle manželství existuje ve společnosti i volnější forma soužití muže a ženy bez uzavření manželství, nazývána konkubinát, nesezdané soužití, faktické manželství, a pod. Naše právní úprava je označuje jako vztah druha a družky. Ani tento vztah nelze klást na roveň manželství. Právo s nim však v omezeném rozsahu počítá (např. přechod najmu bytu, dědické právo, sociální zabezpečení, daňové právo apod.). Navrhovaný zákon se faktického soužití druha a družky nedotýká. Je tomu tak proto, že osoby heterosexuálně založené mají možnost volby, buď uzavřít manželství se všemi právy a povinnostmi, které z toho vyplývají, nebo spolu žít bez uzavření manželství, opět se všemi právními důsledky. Širší právní regulace vztahu mezi druhem a družkou, která by mimo jiné upravovala i vznik a zánik tohoto vztahu, by pouze vytvářela alternativu manželství, jakési "manželství nižšího stupně". Pro právní regulaci dvou forem manželství není ani společenský ani právní důvod. Přijetí zákona o registrovaném partnerství osob téhož pohlaví neovlivní negativně sňatečnost či vytváření tradiční rodiny, neboť je určeno pro osoby, které si tuto tradiční formu vzájemného soužití zvolit nemohou nebo s ohledem na své dispozice, postoje a charakteristiky nechtějí. Stabilizace partnerských vztahů homosexuálů přispěje nejenom k řešení ekonomických, daňových a majetkových problémů těchto osob, ale zejména lze předpokládat sníženi rizika přenosu pohlavních chorob, včetně infekce HIV. Lze předpokládat i snížení psychiatrické nemocnosti v těchto skupinách osob, která často vyplývá z jejich osamění a nejasného sociálního postavení. Zrovnoprávnění homosexuální menšiny může mít dopad i na snížení kriminality, často skryté, jež zneužívá společenské stigmatizace a anonymity této minority. Zároveň tato trestná činnost je v některých případech přímým následkem společenské netolerance některých jedinců vůči společenským menšinám. Bývalé Československo patřilo po právní strance mezi země s tolerantním přístupem k homosexualitě. Všeobecná trestnost homosexuality byla zrušena v roce 1961, tedy dříve než v některých vyspělých západních zemích, např. v Německu a Velké Británii. S myšlenkou registrovaného partnerství homosexuálních osob vyslovilo souhlas v průzkumu Sociologického ústavu v roce 1993 60% respondentů náhodně vybraného vzorku populace ve věku 18 - 50 let (Tuček, Holub). To svědčí o tom, že naše společnost je ke své homosexuální menšině tolerantní. Právní úprava partnerství osob téhož pohlaví by neměla být prováděna novelizací stávajících zákonů, tj. především zákona o rodině a občanského zákoníku, ale je navrhována v samostatném zákoně. Zejména novelizace zákona o rodině se v tomto směru jeví jako zcela nevhodná, protože zde nejde o rodinněprávní vztah v pojetí zákona o rodině. Ten neupravuje ani vztah druha a družky, ale pouze vztahy mezi manžely a vztahy rodičů k dětem. Z hlediska koncepce právní úpravy existují dva možné přístupy, a to založit právní úpravu ve sféře práva soukromého spíše na smluvním principu, včetně dispozitivnosti těchto norem, nebo vyjít z principu vlastních rodinnému právu, resp. zákonu o rodině, a stanovit kogentní úpravu s příp. promítnutím prvku veřejného práva. Není vyloučena ani kombinace obou přístupů. Z hlediska veřejného práva návrh staví osoby žijící v registrovaném partnerství na roveň osobám žijícím v manželství (právo sociálního zabezpečení, daňové právo, trestní právo, apod.).

S obdobnou úpravou se v evropských zemích setkáváme od roku 1989 v Dánsku (zákon č. 372 z 7.6.1989 "The Danish Registered Partnership Act"), od roku 1993 v Norsku (zákon z 30.4.1993 "Act on Registered Partnerships for homosexual Couples"), v roce 1994 byla přijata tato úprava ve Švédsku (zákon č. 1117 ze dne 23.6.1994 "The registered Partnership - Family Law - Act"). Některé státy USA (Wiscosin 1982 a Massachussetts 1989) rovněž přijaly zákony o občanských právech gayů. Úprava registrovaného partnerství osob téhož pohlaví je široce diskutována v Belgii a Německu. Navrhovaný zákon odpovídá ústavnímu pořádku České republiky i mezinárodním závazkům ČR. Jeho finanční dopad na státní rozpočet (týká se v podstatě pouze oblasti sociálního zabezpečení) nebude vzhledem k omezenému okruhu dotčené populace velký, a měl by být kompenzován sníženými výdaji v oblasti zdravotní péče.

Zvláštní část:
§ 1
Ustanovení omezuje možnost uzavřít smlouvu o registrovaném partnerství pouze na osoby téhož pohlaví. Vylučuje tedy tuto možnost pro heterosexuální páry, a to s ohledem na zachovaní společenského významu a vážnosti manželství.

§ 2
Jde o vymezení základních podmínek pro vznik registrovaného partnerství. Úprava je logicky obdobná podmínkám pro vznik manželství. S ohledem na skutečnost, že registrované partnerství je v mnoha oblastech kladeno na roveň manželství, je samozřejmým předpokladem, že fyzická osoba nemůže žít současně v manželství a registrovaném partnerství. Rozdílně od vzniku manželství se nepřipouští konvalidace a formuluje se jinak podmínka plné způsobilosti k právním úkonům. Navíc se, v souladu se zahraničními úpravami, vyžaduje podmínka statní příslušnosti ČR a trvalého pobytu. Smluvní princip je posilován i formou notářského zápisu. Notářský zápis s razítkem o registraci by tak mohl nahradit doklad o vzniku registrovaného partnerství (jakýsi "oddací list"). Neplatnost smlouvy je třeba posuzovat nikoli jako neplatnost manželství s ohledem na samostatnou úpravu, ale jako absolutní neplatnost právního úkonu podle občanského zákoníku.

§ 3
Vznik registrovaného partnerství je vázán na jeho registraci příslušným orgánem. Tím by měl být orgán matriční s tím, že ministerstvo vnitra by následně upravilo samostatnou vyhláškou způsob této registrace a určilo okruh matrik oprávněných k registraci. Lze zde očekávat i zájem partnerů na anonymitě, takže by i s ohledem na relativně malý počet registrovaných partnerství oproti např. sňatkům postačilo svěřit toto oprávnění matričním orgánům ve větších městech.

§ 4
Přiznání registrovanému partnerství stejných právních účinků jako má manželství, je obvyklým způsobem právní regulace tohoto vztahu v zahraničních úpravách. Výslovně se však vylučuje z tohoto institutu úprava vztahu k dětem. Z biologické podstaty rodičovského právního vztahu vyplývá, že není možné připustit společné osvojení. S ohledem na zájem dítěte se však nejeví ani vhodné připustit svěření dítěte do společné výchovy nebo do pěstounské péče. Stejné právní následky jako má manželství však mohou partneři ve smlouvě o vzniku tohoto vztahu vyloučit, např. vyživovací povinnost po zániku registrovaného partnerství, vznik společného nájmu bytu, a pod. Pokud jde o vzájemné majetkové vztahy mezi registrovanými partnery, jde navrhovaná úprava nad rámec úpravy majetkových vztahů mezi manžely obsažené v občanském zákoníku a umožňuje, aby ve smlouvě o vzniku registrovaného partnerství nebo i později, došlo k širší modifikaci společného majetku, než je tomu u manželu. Tak není vyloučeno, aby si partneři dohodli, že mezi nimi vůbec nebude vznikat společný majetek, případně aby si dohodli např. vyvratitelnou domněnku podílového spoluvlastnictví, a pod. Tato smluvená úprava se však nemůže dotýkat práv třetích osob. Nebude tedy možné, aby si např. dohodli společný nájem bytu tam, kde to nedovoluje občanský zákoník (např. u bytu služebních) a omezovali tak práva pronajímatele.

§ 5
Zánik registrovaného partnerství smrtí nebo prohlášením za mrtvého je upraven obdobně jako v případě zániku manželství.

§ 6
Registrované partnerství jako smluvní vztah může být zrušeno na základě smlouvy mezi partnery. S ohledem na závažné právní následky registrovaného partnerství a způsob vzniku, počítá se v případě zániku tohoto vztahu s komplexním řešením všech právních následků. Smlouva o zrušení registrovaného partnerství má formu notářského zápisu, přičemž její právní účinky, stejně jako při vzniku, nastanou teprve registrací smlouvy u matričního orgánu, který smlouvu zaregistroval.

§ 7
V případě, že nedojde k dohodě o zrušení registrovaného partnerství, je třeba, aby je zrušil státní orgán. Navrhuje se, aby tímto orgánem byl soud. Podmínky pro zrušení registrovaného partnerství jsou stanoveny objektivně, tj. partnerství má určitou dobu trvat, přičemž partneři spolu nejméně po vymezenou dobu nežijí. Obě podmínky jsou stanoveny jednak s ohledem na ochranu druhého partnera, jednak by měly být prevencí proti krátkodobým účelovým svazkům. Na zrušení registrovaného partnerství soudem je při splnění zákonných podmínek právní narok. Registrované partnerství tak zanikne právní mocí rozsudku o jeho zrušení. Při vypořádání vzájemných majetkových vztahů po soudním zrušení registrovaného partnerství se bude postupovat přiměřeně podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, který řeší vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů a bydlení, případně též podle ustanovení zákona o rodině (vyživovací povinnost).

§ 8
Jde o zmocňovací ustanovení.

Čl. II
Drobná úprava zákona o rodině zabraňuje osobě žijící v registrovaném partnerství uzavřít sňatek.