Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dalším bodem podle rozhodnutí sněmovny je bod

Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 359 a stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 359/1.

Předložený návrh odůvodní poslankyně Zuzka Rujbrová. Paní poslankyně, prosím, ujměte se slova.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, předkládám vám zákon, který se týká problematiky, kterou náš právní řád dosud neupravuje.

Tak jako naše společnost ráda zavírá oči před romskou menšinou, nerada si otevřeně připouští, že mezi námi žijí lidé, kteří se odlišují jiným způsobem. Jsou jinak sexuálně orientováni než většina z vás. V některých stadiích společnosti byli tito lidé za svoji odlišnost dokonce postihováni. Dnes to neděláme přímo. Víme o nich, víme, že svoji odlišnost od většiny neovlivnili sami, že jim byla dána do vínku. Tak jako před nimi zavíráme oči my, zavírá je i náš právní řád. Spolu s kolegy Gavlasovou a Zvěřinou bychom chtěli alespoň tuto právní diskriminaci prolomit.

Na fakt trvalého spolužití osob stejného pohlaví reagují dnes právní řády jednotlivých zemí různě. Samostatnými zákony je tato problematika řešena ve Švédsku, Dánsku, Norsku a na Islandě, stejně jako v některých státech Spojených států amerických. Maďarsko na ně pamatuje dodatkem k Občanskému zákoníku, legislativní proces dosud probíhá v Německu, Lucembursku, Holandsku, Belgii, zákony se připravují ve Francii, Španělsku i Brazílii. Vstřícnější postup úřadů k homosexualitě byl zaznamenám i v konzervativní Velké Británii od zastánců velmi liberálního přístupu, který přiznává homosexuálním párům i právo na umělé oplodnění či adopci dítěte, po konzervativnější přístup, jaký je i náš, který řeší především majetková práva.

Zákon o registrovaném partnerství osob téhož pohlaví by především měl dát homosexuální menšině možnost právně upravit jejich vzájemné vztahy. Přijetím zákona společnost uznává závažnost společného života dvou lidí stejného pohlaví ve stálém citovém svazku.

Předkládaný návrh se snaží posílit o pozitivní mezilidské vztahy s akcentací na hodnoty vzájemné sounáležitosti, emoční blízkosti a také solidarity tak, že akceptuje a společensky uznává nejen tradiční spektrum společenských vztahů a svazků, ale rozšiřuje je o novou formu párového soužití.

Pojem manželství je z hlediska historického vývoje manželství, jeho funkcí a kulturního vnímání jednoznačně chápán jako životní společenství muže a ženy, jehož hlavním společenským úkolem je reprodukce lidského rodu v nejoptimálnějších podmínkách. Manželství má svůj tradiční ideologický, náboženský a kulturní obsah obecně společností přijímaný. I když to ze současné platné úpravy výslovně nevyplývá, je vznik manželství založen do jisté míry na smluvním principu. Soužití dvou osob téhož pohlaví proto pokládáme za vhodné založit právě na základě smlouvy, byť půjde o zvláštní smlouvu, odlišnou od typických občanskoprávních smluv. Toto soužití může plnit funkce manželství pouze ve vzájemném vztahu těchto dvou osob, nikoliv ve vztahu ke společnosti. Nelze je stavět na roveň manželství, zejména pokud jde o vztahy mezi rodiči a dětmi. Proto je také pro soužití osob téhož pohlaví používán shodně se zahraničními úpravami pojem registrované partnerství.

(V sále je neustále velký hluk.) 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Paní poslankyně, já bych vám rád pomohl, je to opravdu katastrofální situace. Nejvíce se snaží vás překřičet ti, kteří by vám opravdu měli pomáhat.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Vedle manželství existuje ve společnosti i volnější forma soužití muže a ženy bez uzavření manželství, nazývaná konkubinát, nesezdané soužití, faktické manželství apod. Naše právní úprava je označuje jako vztah druha a družky. Ani tento vztah nelze klást na roveň manželství. Právo s ním však v omezeném rozsahu počítá, např. při přechodu nájmu bytu, v dědickém právu, v oblasti sociálního zabezpečení, v daňovém právu apod.

Navrhovaný zákon se fakticky soužití druha a družky nedotýká. Je tomu tak proto, že osoby heterosexuálně založené mají v tomto případě možnost volby - buď uzavřít manželství se všemi právy a povinnostmi, které z toho vyplývají, nebo spolu žít bez uzavření manželství, a zase se všemi právními důsledky.

Širší právní regulace vztahu mezi druhem a družkou, která by upravovala mimo jiné i vznik a zánik tohoto vztahu, by pouze vytvářela alternativu k manželství, jakési manželství nižšího stupně. Pro právní regulaci dvou forem manželství nevidím společenský ani právní důvod.

Přijetí zákona o registrovaném partnerství osob téhož pohlaví neovlivní negativně vytváření tradiční rodiny, neboť je určeno výlučně pro osoby, které si tuto tradiční formu vzájemného soužití zvolit nemohou, nebo s ohledem na své dispozice, postoje a charakteristiky nechtějí.

Stabilizace partnerských vztahů homosexuálů přispěje nejen k řešení ekonomických, daňových a majetkových problémů u těchto osob, ale zejména lze předpokládat snížení rizika přenosu pohlavních chorob včetně infekce HIV. Lze předpokládat i snížení psychiatrické nemocnosti v těchto skupinách osob, která často vyplývá z jejich osamění a nejasného sociálního postavení.

Zrovnoprávnění homosexuální menšiny může mít dopad i na snížení kriminality, často skryté, jež zneužívá společenské stigmatizace a anonymity této minority. Zároveň tato trestná činnost je v některých případech přímým následkem společenské netolerance jednotlivců vůči menšinám.

Bývalé Československo patřilo po právní stránce mezi země s tolerantním přístupem k homosexualitě. Všeobecná trestnost homosexuality byla zrušena v roce 1961, tedy dříve než v některých vyspělých západních zemích, např. v Německu nebo ve Velké Británii.

S myšlenkou registrovaného partnerství homosexuálních osob vyslovilo souhlas v průzkumu Sociologického ústavu z roku 1993 60 % respondentů náhodně vybraného vzorku populace ve věku 18 až 50 let. To svědčí o tom, že naše společnost je ke své homosexuální menšině tolerantní.

Právní úprava partnerství osob téhož pohlaví by neměla být prováděna novelizací stávajících zákonů, to je především zákona o rodině a občanského zákoníku, ale je navrhována v samostatném zákoně. Zejména novelizace zákona o rodině se v tomto směru jeví jako zcela nevhodná, protože zde nejde o rodinněprávní vztah v pojetí, které předpokládá právě zákon o rodině, a ten neupravuje ani vztah druha a družky, ale pouze vztahy mezi manželi a vztahy rodičů k dětem.

Z hlediska koncepce právní úpravy existují dva možné přístupy, a to založit právní úpravu ve sféře práva soukromého spíše na smluvním principu včetně dispozitivnosti těchto norem, nebo vyjít z principů vlastních rodinnému právu, tedy zákonu o rodině, a stanovit kogentní úpravu s případným promítnutím prvků veřejného práva. Není ovšem vyloučena ani kombinace obou přístupů.

Z hlediska veřejného práva staví návrh osoby žijící v registrovaném partnerství na roveň osobám žijícím v manželství. To se promítá do práva sociálního zabezpečení, daňového práva, trestního práva apod.

Na závěr bych chtěla dodat - mluvíme o tom, že se snažíme vytvářet občanskou společnost, která respektuje a chápe práva menšin. Neodpírejte, prosím, této menšině právo na důstojný život, nezavírejte před ní dveře. Zkusme diskutovat na půdě této sněmovny, jak ona vnímá své postavení ve společnosti a co my můžeme udělat pro posílení její právní jistoty. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nyní prosím, aby se ujala slova zpravodajka pro první čtení, paní poslankyně Hana Orgoníková.

Dámy a pánové, všechny vás vyzývám opět k tomu, abyste vytvořili paní kolegyni Orgoníkové důstojný rámec k jejímu přednesu.

Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, návrh zákona o registrovaném partnerství, sněmovní tisk 359, si klade za cíl legislativně upravit problematiku svazku homosexuálních dvojic. Jedná se o osoby, kterým jejich dispozice, postoje a osobnostní charakteristiky neumožňují založit manželství a rodinu, a přesto chtějí žít v párovém vztahu. Vytvoření takového vztahu je založeno na vzájemné a souhlasné náklonnosti, emoční blízkosti a dlouhodobém přátelství. Tato forma poskytuje zúčastněným vzájemnou oporu i zajištění v krizových životních situacích i ve stáří a přispívá k dosažení i udržení integrity jedince.

Nazírání na homosexuální orientaci se v posledních desetiletích výrazně posunulo k tolerantnímu přístupu. Mělo by tedy být v celospolečenském zájmu, aby se tento relativně vysoký konsenzus společnosti na soužití homosexuálních párů promítl i do naší legislativy.

Mohu pouze vyslovit politování nad negativním stanoviskem vlády k návrhu paní poslankyně Rujbrové a dalších. Ve svém stanovisku vláda upozorňuje na nedostatky a případné negativní dopady, které by navrhovaný zákon mohl vyvolat, místo toho, aby prezentovala své představy a sama navrhla po několikaleté odborné i laické diskusi řešení. Místo toho na straně 1 vyjadřuje nesouhlas, aniž by toto záporně stanovisko dostatečně odůvodnila. Na druhé straně uvádí: "Vláda nemá zásadní námitky proti koncepci zákona." V dalším textu vláda konstatuje, že neexistuje komplexní rozbor dopadů plynoucích ze zavedení institutu registrovaného partnerství v jednotlivých oblastech právního řádu. Zde se nabízí otázka, proč taková analýza neexistuje a jak to, že ji dosud vláda nevypracovala, že nezadala její vypracování.

Porovnáme-li argumentaci obsaženou ve stanovisku vlády k tisku 359 s textem nazvaným "Problematika právní úpravy registrovaného partnerství homosexuálních dvojic", což byl materiál zpracovaný jako příloha k podkladům pro projednávání věcného záměru zákona o rodině předkládaného Ministerstvem spravedlnosti vládě v červnu minulého roku, zjistíme, že vláda v názorech vůbec nepokročila.

Proto lze uvítat, že se nám na pořad jednání dostala poslanecká iniciativa, která otevírá možnost nějaké řešení přijmout, a to i přes řadu výhrad, které je možné k návrhu mít.

V současné době existuje úprava homosexuálního partnerství zákonem v Dánsku, Norsku, Švédsku, Islandu a Maďarsku. Rovněž některé státy USA mají legislativně upravené homosexuální partnerství. Určitá forma uznávání existuje i v Kanadě. Měli bychom vědět, že existují návrhy zákonů v různé fázi legislativního procesu také v Belgii, Brazílii, Finsku, Francii, Holandsku, Lucembursku, Německu, Španělsku a Švýcarsku. Navíc v řadě zemí, které dosud nemají tuto problematiku řešenou zákony, existují různé formy uznávání soužití osob stejného pohlaví na nižší, případně až komunální úrovni. Takový přístup lze nalézt např. v Austrálii, Francii, Itálii a Velké Británii. Ze států, na které se obvykle odvoláváme jako na naše legislativní inspirátory, není dosud nijak řešena tato problematika pouze v Portugalsku a Rakousku.

Na základě uvedených skutečností mi nezbývá než konstatovat, že postoj vlády k problémům, s nimiž se potýkají osoby stejného pohlaví, které se rozhodly žít společně, byl a je stejně přehlíživý jako ostatně u celé řady jiných problémů svázaných s problematikou lidských práv. K tomu ještě musím poznamenat, že existují rozhodnutí některých mezinárodních institucí či oprávněných orgánů činných v oblasti dodržování lidských práv, ze kterých vyplývá, že mezinárodní nahlížení na tyto záležitosti směřuje k oficiálnímu uznávání stejnopohlavních společenství. Odlišný přístup k partnerům homosexuálním a heterosexuálním je považován za diskriminaci na základě pohlaví, což je v rozporu s principy rovnoprávnosti zakotvenými mj. i v Listině základních práv a svobod, a je věcí vlád, aby se s tímto faktem dokázaly vyrovnat.

Domnívám se, že kromě uznání závažnosti společného života dvou lidí stejného pohlaví ve stálém citovém vztahu bychom měli respektovat i naši zodpovědnost za dodržování pro nás závazných mezinárodních úmluv o lidských právech a připojit se k zemím, které se touto cestou vydaly a dokázaly ji promítnout i do příslušných zákonů.

Pokud se týká věcného obsahu návrhu poslankyně Rujbrové a dalších, je možno navrhovanou koncepci řešení spolužití homosexuálních párů prostřednictvím institutu registrovaného partnerství registrovat a předložený tisk 359 postoupit do druhého čtení.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tento navrhovaný zákon je zákonem o toleranci. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Paní kolegyni Orgoníkovou poprosím, aby zaujala své místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil jako první pan kolega Sládek. Má jako předseda klubu přednost.

Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, navrhuji přerušení projednávání tohoto bodu s tím, aby byl zařazen v úterý jako bod první. Myslím, že to je tak závažný bod, tak závažná problematika, že vyžaduje důkladnější a delší zvážení a že teď pro to není dostatečný prostor. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nyní poprosím o jednu laskavost, pane kolego, jestli můžete zůstat. Chci vás upozornit jen na to, že sněmovna již rozhodla o tom, že první dva body úterního jednání jsou předem stanoveny. Ptám se, jestli budete navrhovat třetí bod. (Poslanec Sládek: Tak druhý.) První dva jsou už určeny. Tak jako třetí bod v úterý. Paní kolegyně Orgoníková žádá o slovo.

Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, byla bych velice ráda, kdyby pan poslanec Sládek odůvodnil návrh přeložení tohoto bodu na příští úterý, poněvadž já k tomu nevidím v této chvíli důvod.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Za prvé nevedeme rozpravu k tomuto bodu navrženému panem kolegou Sládkem. Padl zde procedurální návrh, o něm se hlasuje bez rozpravy. Omlouvám se za zdržení, protože jsem se potřeboval podívat do toho, co jsme už schválili. Konstatuji, že na úterý jsme schválili už čtyři body a zde je navrženo úterní jednání o pátém bodu. Pan kolega Sládek s tím souhlasí.

Odhlásil jsem vás a prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Budeme hlasovat o procedurálním návrhu pana kolegy Sládka na přerušení tohoto bodu do úterý a pokračování jako bodu 5 v úterý.

Dámy a pánové, zahájil jsem hlasování č. 96 a ptám se, kdo podporuje návrh pana kolegy Sládka. Kdo je proti tomuto návrhu?

Pro návrh hlasovalo 51, proti 62 poslanců. Návrh nebyl přijat.

Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili paní kolegyně a páni kolegové Fischerová, Matulka, Dostál, Melichar, Šojdrová, Benda, Mašek, Bratinka, Payne a Gjurič. Předem upozorňuji na to, že v 15.50 ve smyslu § 111 odst. 1 jednacího řádu přeruším projednávání tohoto bodu, a to do zítřejšího dne. Projednali bychom ho zítra, jako bod 2, tedy již po schváleném bodu č. 1, kterým je bod 41 podle schváleného programu.

Slova se ujme paní kolegyně Fischerová, připraví se pan kolega Matulka.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek k nezvykle konfliktnímu... (Značný hluk v sále.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Paní kolegyně, promiňte na chvíli. Poprosím ještě své kolegyně a kolegy, aby se utišili a umožnili vám přednést váš názor. Promiňte. Prosím, ujměte se slova.

Poslankyně Eva Fischerová: Děkuji, pane předsedající. Dovolím si několik poznámek k nezvykle konfliktnímu návrhu zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví. Konfliktnímu i přesto, že nemá politickou tvář, což je v současné době jistě zvláštní.

V § 4 předloženého návrhu zákona je uvedeno, cituji: "Registrované partnerství má stejné právní následky jako manželství. To neplatí, pokud jde o úpravu vztahů k nezletilému dítěti." Konec citátu.

Návrh zákona však vůbec neřeší situaci, kdy se v takovém partnerském vztahu objeví dítě nebo když jeden z partnerů již dítě ve své vlastní péči má. Tzn., že v praxi by pak nebyla žádná právní opora ochrany dítěte z hlediska možných negativních dopadů tohoto společenství na jeho výchovu. V mnoha případech by mohla být narušena nezastupitelná role matky a otce pro rozvoj dítěte. Přijetí zákona by znevážilo tradiční pojetí rodiny a její roli ve společnosti. Obávám se, že předloženým návrhem bychom mohli zbytečně mnoho dětí vystavit rizikovým podmínkám.

Předkladatelé se o tomto problému částečně zmiňují, a to ve zvláštní části návrhu zákona, v komentáři k § 4, avšak tento komentář z mého pohledu problém ohrožení podmínek výchovy dětí neřeší. Návrh zákona se pouze zabývá situací v okamžiku uzavření partnerského vztahu, nepředvídá žádné další možné situace, které velmi pravděpodobně mohou nastat. Návrh zákona by na takové situace mohl reagovat.

Měl by definovat řešení, když by se v partnerském vztahu objevilo dítě, nebo naopak, neumožnit uzavřít registrované partnerství v případě, kdy by jeden z partnerů nebo oba měli již dítě ve vlastní péči.

Jestliže se předkladatelé odvolávají na zahraniční právní úpravy registrovaného partnerství, pak si myslím, že by bývalo bylo vhodné, kdyby před podáním zákona sněmovnu seminární formou s těmito texty seznámili. Je nezbytné posoudit jednotlivá ustanovení platných zákonů v této oblasti, vyhodnotit dobu jejich působnosti, a to zvláště se zřetelem na problém nejcitlivější a velmi rizikový, tedy ve vztahu k dětem.

V důvodové zprávě předkladatelé uvádějí, že otázka právní úpravy registrovaného partnerství je široce diskutována v Belgii a v Německu. Seznámení s výsledky těchto diskusí by bylo rovněž přínosem pro objektivní a odpovědný přístup poslanců.

Dámy a pánové, závěrem chci zdůraznit: Mé připomínky opravdu nejsou motivovány intolerancí, ale upřímnými obavami z možných negativních dopadů na výchovu a hlavně na citový vývoj dítěte.

Předkládám proto sněmovně návrh na vrácení návrhu zákona předkladatelům k dopracování v těch oblastech, o kterých se domnívám, že jsou v předložené právní normě vakantní. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, slova se ujme pan kolega Matulka, připraví se pan kolega Dostál.

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, já nechci mluvit o právních detailech, které by patřily spíše do podrobné rozpravy v rámci druhého čtení. Chci uvést poněkud obecnější úvahu, ke které mě přiměly leckteré dopisy, které jste asi dostali také, protože to vypadalo, že některé dopisy jsou rozesílány všem poslancům. Dopisy mě donutily k zamyšlení a musím říci, že mě připadaly jako poněkud zvláštní lobbing. Lobbování ve prospěch nebo v neprospěch nějakého zákona je přirozenou záležitostí, zažili jsme to tu u daňového zvýhodnění malých pivovarů, zažili jsme to u novely trestního a přestupkového zákona ve vztahu k drogám a tam zájmy na lobbingu byly evidentní. Tady mě lobbování proti tomuto návrhu připadá poněkud zvláštní, neboť jsem usoudil, že lobbování není v příliš racionální sféře, ale ve sféře pocitové, předsudkové a iracionální.

V některých dopisech se poukazovalo na to, že údajně přijetí tohoto zákona by mohlo, obdobně jako je tomu prý ve skandinávských zemích, vést k ohrožení nebo k prohloubení krize institutu rodiny. Já osobně nejsem vůbec přesvědčen, že instituce rodiny v severských státech by měla bezprostřední příčinnou souvislost s existencí možnosti partnerství osob téhož pohlaví.

Instituce rodiny podléhá krizi nejen ve skandinávských zemích, ale např. i u nás, a jsem toho názoru, že příčiny jsou daleko složitější. Spíše je shledávám v postupné přeměně lidských hodnot směrem k horšímu. To souvisí se vzrůstem kriminality, rozšiřováním konzumace omamných látek, honbou za majetkem, vzrůstající nezaměstnaností, zhoršováním sociálního postavení především mladších generací atd. To vše, podle mého názoru, má vliv na krizi instituce rodiny.

Pokud však jde o možnost registrovaného partnerství osob téhož pohlaví, jsem toho názoru, že toto řešení jednak odpovídá již dosaženému stupni společenského poznání konce 20. století, jednak naopak může přispět k vytváření obdobných svazků, jako jsou právě klasické rodinné svazky osob rozdílného pohlaví. Je totiž evidentní, že homosexuální jedinci nejsou schopni vytvářet klasické rodinné svazky s osobami opačného pohlaví, resp. jsou v těchto svazcích nešťastni, a tedy kvalita i trvanlivost takových "rodin" je na velice nízké úrovni.

Nevidím jediný důvod, proč by v této oblasti měla zkostnatělost a poněkud středověký charakter dosavadní právní úpravy i nadále uvádět poměrně významnou menšinu populace do nešťastného postavení a diskriminovat je v jejich právech.

Ostatně, kolegyně a kolegové, zkuste si představit situaci, že homosexuálních občanů by byla většina a nutila nás, heterosexuály, podobným způsobem, jako je tomu dnes, k podivnému způsobu života dle jejich měřítek.

Chápal bych odpor vůči navrhované změně právní úpravy tehdy, jestliže by se jednalo o osoby, které mají možnost volby. Jak se však dnes již ví, homosexuálové nemají možnost změnit svou sexuální orientaci, a tedy vlastně možnost volby nemají. Jestliže je přesto dosavadní právní úprava nutí vstupovat do právních vztahů, které jsou pro ně nepřirozené, pak to považuji za neúctu společnosti k člověku.

Chceme-li skutečně vykonat něco pozitivního pro demokracii, a nejen se demokraticky tvářit, pak považuji za vyloučené pokračovat v diktátu většiny, tedy ve vnucování pravidel většiny menšině, pro kterou jsou tato pravidla nepřijatelná.

Je obecně známo, že svoboda jednoho končí tam, kde narušuje svobodu druhého. V tomto případě jsem přesvědčen, že umožnění spokojeného partnerství osob téhož pohlaví nikterak nenarušuje svobodu osob heterosexuálních.

Jako heterosexuální občan, žijící poměrně spokojeným manželským životem, alespoň osobně žádné takové omezení svých svobod přijetím navrhované právní úpravy nepociťuji. A necítím se tedy oprávněn upírat jiným občanům ta práva, která sám mám.

Takže závěr je jednoznačný: Nehodlám lobbistickým návrhům na nepodporu tohoto zákona vyhovět a hodlám tento návrh zákona podpořit. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, to byl poslední diskutující před přerušením tohoto bodu.

Na četné dotazy poslanců opakuji, že zítra, v pátek, budeme projednávat:

1. Bod 41 - koncepce proexportní politiky.

2. Přerušený bod 10 - právě tento, o registrovaném manželství.

3. Bod 21 - sdružování v politických stranách, poslanec Krása a kolektiv.

4. Bod 22 - sdružování v politických stranách - předkládaný poslancem Janečkem a kolektivem.

5. Bod 23 a dále podle schváleného programu.

Dámy a pánové, současně vyhlašuji přestávku do 16.00 hodin, kdy bude zahájen bod 104 podle schváleného programu, což jsou ústní interpelace poslanců na předsedu a členy vlády.

Do zítřejšího dne přerušuji projednávání tohoto bodu.

(Schůze přerušena v 15.48 hodin)

následující