Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dostavte se prosím do jednacího sálu, budeme pokračovat v projednávání přerušeného bodu

Před polední přestávkou probíhala obecná rozprava, do níž dosud nebyly vyčerpány přihlášky a ve které tudíž budeme pokračovat. Prosím paní navrhovatelku Rujbrovou a paní zpravodajku Orgoníkovou, aby zaujaly svá místa u stolku zpravodajů. Dalším přihlášeným poslancem do rozpravy je pan poslanec Jiří Payne. Pana poslance Jiřího Payna zde nevidím, jeho přihláška tudíž ztrácí pořadí. Dalším přihlášeným poslancem je pan poslanec Andrej Gjurič, kterému udílím slovo. Připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.

Poslanec Andrej Gjurič: Vážená paní předsedající, ještě se vydýchávám z cesty, pospíchal jsem, abych to stihl. Jste velmi přesná, což je v pořádku, a sněmovna je velmi prázdná, což v pořádku není.

Trochu mě mrzí, že tady není pan kolega Dostál, s kterým si v řadě věcí rozumíme a v řadě věcí nerozumíme, protože bych právě i pro něj chtěl prohlásit, že nepatřím ani k jednomu z oněch táborů, které on uvedl, a už vůbec ne k táboru nesmiřitelných. Celá tato věc není totiž jenom otázkou těchto dnů a není také otázkou jenom nějaké povrchní a laciné liberality. S panem předsedou SOHO Hromadou se známe řadu let a vícekrát jsme o tomto problému hovořili. Jednou dokonce v Aréně. Takže toto je problém, který se touto společností vine už léta. A dodneška - stejně jako tehdy v Aréně - kdybych měl vyjádřit svůj postoj, tak bych řekl: zatím ještě opravdu nevím. Myslím si, že nevím ne proto, protože nechci vědět, ale protože ta věc je tak složitá, ta pro a proti jsou tak významná, že si dovolím s celou věcí velmi souhlasit a sympatizovat, ale nevědět, zda už teď máme udělat to, co právě děláme.

Domnívám se totiž, že celá problematika má dvě roviny. Jednu bych nazval z nedostatku jiného termínu emotivně normativní, druhou řekněme legislativně praktickou rovinou. V té emotivně normativní nemám vůbec žádné problémy. A nemám je už léta. Nemám žádné předsudky. Nemám žádné averze. Naprosto chápu požadavek našich homosexuálních občanů a vždycky jsem ho chápal. Mám několik známých žen a mužů s homosexuální orientací. I s těmi jsem o tom mnohokrát mluvil. Vím velice dobře, proč by to bylo dobré. Na druhé straně si dovedu představit, že řada lidí v této emocionálně normativní rovině problémy má. Pokud jsou ovšem zákonodárci, tak to není tak úplně jejich věc a měli by si přiznat a připustit, že s touto apriorní představou k celé věci přistupují. Ale nechme tu první rovinu stranou.

Ta druhá, o které se tady hodně mluví, ta legislativně praktická skutečně klade řadu otázek. Jednak je to otázka kolem osvojení a výchovy dětí, o které tady padlo už několik slov. Je sice upravována jinou normou, resp. jinými dvěma normami, ale myslím, že legitimní je i obava paní kolegyně Fischerové, pokud jí nebude legislativně vyvrácena. Co se týká oslabení instituce rodiny jako další námitky, pak musím říci, že si dovedu představit mnoho daleko destruktivnějších vlivů, než je registrované partnerství. Je to řada obecných postojů k manželství, tzv. rozvodových mýtů celé společnosti. Je to růst svobodného mateřství a monoparentálních, pouze mateřských rodin. Je to růst výrazného oslabování role otcovství. Tady pro mě tento argument oslabení instituce rodiny není nijak zvlášť významný.

Třetí argument tady také už padl, že smlouva, kterou toto partnerství vzniká, je vlastně pouhou registrací a ničím asi jiným být nemůže a nemá. Zde se trochu obávám -a rád si o tom s panem předsedou Hromadou ještě pohovořím - toho, že se tady klade do tohoto institutu příliš mnoho naděje. Že je tady určitá - zejména u mužských homosexuálních párů - větší tendence ke kratším vztahům, to je obecně známo. Jeden z těch argumentů je, že právě proto je třeba udělat registrované partnerství, aby tomu už tak nebylo. Já mám trochu obavu, aby toto nebylo hlouběji zakódováno a aby skutečně nedocházelo - jak už řekl kolega Benda - k velmi častým a velmi snadným rozvázáním smlouvou, protože tam v podstatě o nic jiného nejde.

Pak je tady řada ještě ne docela verifikovaných souvislostí a důsledků. Trochu na ně upozorňuje vláda. Ale to jsou věci, které by se daly dotáhnout. Daleko podstatněji na ně upozornil kolega Benda a kolega Bratinka.

Můj závěr je bohužel stále stejný, když nevím, tak je potřeba o tom hovořit. Pan kolega Hromada jistě může říci, že o tom hovoříme už dost dlouho. Ale já jsem si právě teď po vystoupení pana kolegy Bendy uvědomil, že ještě asi ne dost hluboce. Já jsem to všechno řekl jenom proto, aby tady nebylo to černobílé vidění mezi lidmi, kteří nechtějí, aby naši homosexuální spoluobčan é mohli posunout svůj vztah do určité roviny, a mezi těmi liberály a odvážnými, kteří to chtějí. Já si myslím, že je tam ještě třetí strana, ke které si dovoluji patřit. Snažím se o tom co nejvíc dozvědět, a pak teprve to rozhodnutí udělat.

Na druhé straně musím připustit, že přijmu obě pro mě možné varianty. To znamená vrácení k dopracování a v nejhorším případě propuštění do dalšího čtení, protože mám obavu, že se nám tady začíná podsouvat toto rozhodnutí jako určitá postojová otázka, a to bych nerad. Rozhodně bych tedy nebyl pro zamítnutí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Gjuričovi. Udílím slovo panu poslanci Jičínskému. Připraví se pan poslanec Čestmír Hofhanzl.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Paní předsedající, vážené shromáždění, myslím si, že jako Poslanecká sněmovna nejsme orgán, který má řešit zásadní ideologické nebo morální postoje, ale že máme řešit otázku, zda předložený návrh zákona je dobrý, nebo není dobrý. A proto bych byl nerad, kdyby se příliš emocionální postoje draly do popředí a zastíraly tuto věcnou problematiku.

Nejsem jaksi odpůrcem toho řešení, aby se jistým legislativním způsobem upravila možnost soužití osob stejného pohlaví. Ale zároveň si myslím, že předložený návrh přece jenom není dostatečně zpracován a neřeší všechny složité otázky způsobem, pro který bych se mohl vyslovit.

Tato problematika je nová, je tu mnoho otevřených problémů - hovořili o nich kolega Benda, kolegyně Šojdrová, teď naposledy kolega Gjurič - a myslím si, že tato věc, jakkoliv je významná, není to věc toho druhu, kde by nezbytnost legislativní úpravy byla časově tak naléhavá. Jestli tuto věc budeme projednávat v příštím volebním období, nemyslím si, že se něco vážného stane.

Čili znovu opakuji: Nejsem proti řešení této věci, ale v té podobě, jak je předloženo, si myslím, že to není dostatečně zpracováno. Vláda ve svém stanovisku upozorňuje na řadu právních problémů, a tyto problémy jsou vážné. Myslím, že v této souvislosti nemůžeme vytýkat vládě, že nedala určité analýzy. My jsme ji jako Poslanecká sněmovna nežádali, aby tento návrh předložila. Tento návrh předložili poslanci, a je tedy na nich, aby dali všechny potřebné podklady a expertizy, a vzhledem ke složitosti věci myslím, že by bylo vhodné, kdybychom dostali třeba jako součást příloh informačních materiálů některé návrhy zákonů v těch zemích, kter é toto upravují. Prosím, já o tom dostatečnou informaci sám nemám, protože je to přece jenom speciální problém, kterým se nezabývám.

Upozorňuji třeba jenom na takovouto věc. Podle mých informací v některých skandinávských zemích tento svazek mohou uzavírat jenom občané té země. Netvrdím, že to tak je, říkám, že je to informace, kterou jsem jenom slyšel.

Jestliže tady řekneme, jeden z partnerů musí být občanem České republiky, tak myslím, že každý si velmi snadno uvědomí, jaké možnosti to dává pro získávání českého občanství v situaci, kdy samozřejmě vedle těch vztahů, které budou založeny na oněch jaksi citových momentech, možnostem spekulace, možnostem různých dohodnutých vztahů, které mají řešit majetkové a jiné věci, se tady prostě otevírá řekl bych bezbřehý prostor.

Námitky vlády jsou tedy věcné, je třeba se jimi zabývat. Není zas bez problémů říci, že ten vztah může být, kromě toho, že tu nejsou děti, není tu rodina, ale jinak je to vlastně vztah obdobný jako manželství, protože z jistého hlediska je to tedy diskriminace těch heterosexuálních partnerů, kteří uzavírají onen vztah druh a družka. Proč se z tohoto hlediska tady právně tento vztah staví jistým způsobem nad tento vztah druha a družky?

Jenom říkám, že jsem tyto argumenty jako vážně míněné argumenty slyšel a myslím si, že není možno je předem eliminovat. A při velmi vágním vymezení obsahu těchto vztahů jsou tyto otázky otevřené a myslím si, že by bylo mnohem správnější, kdyby se o těchto otázkách vedly ještě odborné di skuse, diskuse i v tisku, v publicistice, protože i teď, po schválení novely rodinného zákoníku, se objevují různé názory na jednotlivé instituty, které v novele jsou nově formulovány. Kdyby tyto diskuse proběhly předtím, bylo by to možná lepší.

Nejsem samozřejmě tak naivní, abych si myslel, že sebedokonalejší právní úprava může vyloučit různé možnosti zneužívání. To samozřejmě žádná taková úprava není. Ale myslím si, že v rámci složitosti těchto vztahů tato právní úprava v té podobě, jak je předložena, není ještě zralá k tomu, aby ji Poslanecká sněmovna přijala, a to bez ohledu na to, že jsme před koncem volebního období.

Nemyslím si, na rozdíl od kolegy Bendy, že by některé právní předpisy, které jsme schválili na začátku, byly podstatně lepší než ty, které schvalujeme teď, ale to už je poznámka jaksi na okraj.

Čili můj závěr je v podstatě shodný s tím, co říkal kolega Gjurič, že si nemyslím, že v této podobě můžeme předloženou novelu přijmout, ale aby to nemělo jaksi ono zaostření, jehož by nechtěl být kolega Gjurič také řekl bych účasten.

Já osobně jsem pro návrh na vrácení navrhovatelům.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Jičínskému, slovo má pan poslanec Hofhanzl. Připraví se pan poslanec Jaroslav Novák.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Paní předsedající, dámy a pánové, většina věcí, o kterých jsem chtěl mluvit, zde byla řečena. Budu mluvit ve smyslu, v jakém zde hovořil Marek Benda nebo Pavel Bratinka. Dodám jenom svůj názor.

Svět má řád. Řád má jak svět fyzikální, tak svůj řád má i svět biologický a především lidská společnost, má-li setrvat v čase, musí mít jistý svůj vnitřní řád.

Člověk a lidská společnost je jistou anomálií, která se vymanila ze světa fyzikálního i ze světa biologického, a integrita lidského společenství a jeho setrvalost v čase je udržována především tím, že si člověk dal určitá pravidla, určité zákony, které udržují integritu lidského společenství a brání, aby se lidské společenství odtrhlo od své jak biologické, tak řekl bych i duchovní podstaty.

Chci upozornit pouze na to, že to, co se zde odehrálo v uplynulých 50 letech před rokem 1989, bylo vlastně dosti proti řádu lidské civilizace. V podstatě jsme se odtrhli a postavili proti řádu, kterým lidstvo celou svou existenci směřovalo a jak měnilo svoji duchovní podstatu.

To, co jsem viděl, co se zde odehrálo v osmi letech popřevratových, tak chci říci, že jsme důsledně netrvali na tom, abychom obnovovali základy civilizovaného lidského společenství, abychom obnovovali řád.

Já pokládám projednávání návrhu zákona za další krok, který vede k narušení řádu lidského společenství. A chci varovat sněmovnu před tím, aby tento krok učinila. Některé věci není možno upevnit a legislativně dát zákonem. Některé věci jsou v nepsaných zákonech a jsou v jisté toleranci. Jestliže je legislativně zakotvíme, dle mého názoru posunujeme směr našeho společenství, opět otevíráme Pandořinu skříňku.

Navrhuji předložený návrh zákona zamítnout.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslancovi Hofhanzlovi. Slovo má pan poslanec Jaroslav Novák, připraví se pan poslanec Maixner.

Poslanec Jaroslav Novák: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, zákon o registrovaném partnerství by měl dát homosexuálním párům možnost právně upravovat jejich vztahy. Osobní vztahy založené na vzájemné vazbě, rodinných poutech a trvalém přátelství jsou významnou součástí sociální sítě každého jedince. Splňují základní citové požadavky a zajišťují bezpečí v době krizí a v různých obdobích života, především ve stáří. Trvalé vztahy zabraňují izolaci a opuštěnosti, bojují proti vykořeněnosti, ochraňují a udržují osobní identitu jednotlivců. Z těchto důvodů je třeba stálé a závazné vztahy mezi homosexuály podporovat. V zahraničí se v poslední době krystalizují dva přístupy k řešení potřeby právní úpravy stejnopohlavních partnerství.

Podle dosud převládajícího přístupu by zákon neměl dávat homosexuálnímu partnerství stejný statut, jako má manželství. Manželství je nejzákladnější sociální jednotka a přirozený systém pro výchovu dětí. Manželství má výjimečný status a vztah mezi dvěma homosexuály mu nelze stavět na roveň. V tomto případě jsou vhodnější a přijatelnější pojmy registrace a partnerství. Pojmy sňatek a manželství by měly zůstat pro heterosexuální manželství s jeho ideologickým a náboženským zaměřením.

Liberálněji se k úpravě partnerství dvou osob stejného pohlaví postavili například poslanci holandského a lucemburského parlamentu, kteří přišli s návrhem novelizace stávajícího zákona o manželství tak, aby je bylo možno uplatnit i v případě homosexuálních párů. Zastánci tohoto přístupu argumentují především tím, že vytváření zvláštního zákona o registrovaném partnerství by de facto znamenalo další diskriminaci homosexuálů. Pouze takovou novelizací zákona o manželství, která by pro příště zahrnovala také možnost uzavření civilního sňatku dvěma osobami stejného pohlaví, lze podle nich završit úsilí o začlenění stejnopohlavních párů do širší občanské společnosti.

Existují zde samozřejmě zřetelné praktické paralely mezi stálým homosexuálním partnerstvím a manželstvím. Řada pravidel, která se aplikují na manželské páry, a výjimku tvoří vztahy mezi rodiči a dětmi, je založena na potřebě upravit vzájemná práva a povinnosti mezi dvěma dospělými na jedné straně a mezi společností a těmito dvěma na straně druhé. S výjimkou práva na sňatek a práva adoptovat děti by bylo možno ustanovení použitelná pro manželské páry také aplikovat na partnerské soužití.

Možnost homosexuálních párů registrovat své partnerství znamená, že společnost uznává závažnost společného života dvou lidí stejného pohlaví ve stálém citovém vztahu.

Postoje k homosexualitě prošly během posledních pár let značnými změnami souběžně s tím, jak se prohlubovalo poznání problematiky homosexuality a pochopení sociální situace homosexuálů. Příčiny homosexuality jsou stále nejasné, existují však dobré důkazy o tom, že sexuální orientace je prokazatelná ve velmi mladém věku. Homosexualita je hluboce zakořeněnou a stálou součástí osobnosti a je nepopíratelně částí lidské přirozenosti jako heterosexualita. Okolo 5 až 10 % populace je čistě homosexuální. Ostatní tíhnou k heterosexualitě stejně jako ti, kdo jsou především heterosexuálně orientovaní, mají tendenci k homosexualitě. Současný převládající odborný náhled je ten, že nehledě na svou sexuální orientaci jsou homosexuálové jako skupina normální a osobně rozdílní jako heterosexuálové.

Homosexuální dispozice je nicméně stále častým důvodem značných osobních problémů a společenské postoje stále vedou k životu plnému potíží a ke společenské izolovanosti mnoha homosexuálů. Možnost veřejné registrace a právní úpravy, kromě řešení praktických, právních a finančních problémů, může také pomoci stabilizovat vztahy mezi homosexuály a usnadňuje jim jejich společenský život.

Neexistence možnosti právně zakotvit svůj vztah přináší značné komplikace rovněž těm stejnopohlavním párům, kde jeden z partnerů je občanem cizího státu. Bez ohledu na vzájemnou citovou a ekonomickou závislost, často i společný majetek, musí oba partneři dlouhodobě překonávat množství překážek, chtějí-li žít společně. V řadě případů tyto komplikace vedou až k rozpadu vztahu.

Významným důvodem pro právní úpravu je potřeba regulovat majetková i jiná práva a povinnosti mezi partnery navzájem a mezi párem a společností. Přes názory na původ manželství a jeho hlavní význam je třeba zdůraznit, že manželství je také právní smlouva, která upravuje finanční situaci dvou lidí, kteří žijí v uzavřeném svazku a jsou závislí jeden na druhém. Také jiné než manželské páry mohou žít v tak uzavřeném vztahu, že potřebují upravit své společné ekonomické záležitosti.

Rostoucí počet homosexuálních párů tvoří stálé vztahy s uzavřenými pouty a společným hospodařením. Rozdíl mezi manželstvím jako náboženskou institucí a jako finanční a právní smlouvou je asi zřetelnější v zemích, kde je obligatorní civilní obřad s právními důsledky a církevní obřad, který je náboženským aktem bez právních důsledků. Ekonomické podmínky, ve kterých homosexuální páry žijí, jsou stejné jako podmínky manželských párů s výjimkou podmínek týkajících se odpovědnosti za děti. Homosexuální páry mají stejné citové a praktické důvody a oboustranná práva a povinnosti a stejnou potřebu chránit slabší stranu. Homosexuální páry mají stejně jako spolu žijící heterosexuální partneři možnost uzavřít soukromoprávní smlouvy, mimo jiné o dědictví a spoluvlastnictví bydliště a vybavení domácnosti. Do určité míry tak mohou docílit toho, na co mají nárok manželské páry automaticky ze zákona. Bohužel takové řešení často nedostačuje.

Existují zde právní omezení, která soukromé smlouvy nemohou překročit. Zkušenosti také ukazují, že velmi málo homosexuálních partnerů, stejně jako spolu žijící heterosexuální páry, využije možnost takovou smlouvu uzavřít.

Mimo jiné proto, že takové smlouvy obyčejně neupravují poměry pro případ smrti jednoho z nich, zánik partnerského vztahu apod. Proto je obecně uznávána nutnost právní úpravy v této oblasti. Je nepochybné, že pár, který společně hospodařil po mnoho let, by měl mít možnost např. dědit jeden po druhém bez závěti a že přeživší partner by měl nabýt práva ke společnému bydlišti.

Je zde ovšem celá řada dalších důvodů. Může jít o úpravu jistých zvláště významných ekonomických aspektů nebo o úpravu širokého spektra faktorů týkajících se povinností párů vůči společnosti jako celku. To mimo jiné zahrnuje např. také to, že partneři v registrovaném partnerství jsou zavázáni se navzájem podporovat, že právní ustanovení týkající se majetku, která se uplatňují na manželské páry, se také uplatňují na registrovaná partnerství, že partner má právní nárok na dědictví po smrti druhého partnera, že právní ustanovení vztahující se na společné daně a sociální výhody, která se používají pro manželské páry, se užijí také pro registrované partnerství. Existuje také značný počet právních ustanovení, která jsou určena k tomu, aby zabránila manželským párům využít svého postavení k jiným osobním výhodám, a jsou zde dobré důvody, proč tato ustanovení užít také na homosexuální páry.

SPR-RSČ po zvážení všech pro a proti došla k závěru, že tento návrh zákona nepodpoří, a doporučuje sněmovně tento návrh zamítnout. Pokud nebude toto doporučení akceptováno, doporučuje návrh zákona vrátit předkladateli k dopracování.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Novákovi a uděluji slovo panu poslanci Maixnerovi. Připraví se pan poslanec Nehera.

Poslanec Pavel Maixner: Paní předsedající, vážení hosté, vážená sněmovno, slyšeli jsme toho již velmi hodně pro i proti tomuto zákonu a je nezbytné ještě říci něco o právních normách a právní úpravě této materie v jiných státech. Proto mi dovolte, abych se zmínil alespoň o některých úpravách v jednotlivých státech v rámci této zákonné normy, které jsou s tím spojeny.

Začnu na Novém Zélandě. Zatím zde nebyl předložen žádný návrh zákona o registraci partnerství dvou osob stejného pohlaví, úřady však vykazují liberálnější přístup k přistěhovalectví homosexuálních partnerů. Zatímco do roku 1993 byly žádosti o přistěhování na základě humanitárních či jiných závažných důvodů posuzovány ministerstvem pro přist ěhovalectví případ od případu, od roku 1993 se uděluje stejnopohlavním partnerům, novozélandským občanům, povolení k trvalému pobytu a výkonu výdělečné činnosti automaticky, např. v případě společného vlastnictví majetku na Novém Zélandě a v případě prokazatelné vzájemné citové a ekonomické závislosti.

Dne 10. srpna 1993 novozélandský parlament přijal zákon č. 82/1993 o lidských právech, který vstoupil v platnost dne 1. 2. 1994. Ve druhé části zákona, týkající se nezákonné diskriminace, jsou v článku 21 (zakázané důvody diskriminace) použity na stejnopohlavní páry aplikovatelné odkazy. V § 1 čl. 21 se konstatuje: Pro účely tohoto zákona zakázanými důvody diskriminace jsou stav, jenž znamená status žití ve vztahu charakteru manželství, rodinný stav, jenž zna mená býti sezdán ve vztahu charakteru manželství s konkrétní osobou, sexuální orientace, což znamená heterosexuální, homosexuální, lesbická či bisexuální orientace.

Jelikož zákon o manželství z roku 1955 nespecifikuje pohlaví stran manželství a výslovně zakazuje pouze uzavření těch sňatků, kde by mohlo dojít k ohrožení genového fondu, tři lesbické páry se obrátily na soud se žádostí o potvrzení jejich práv na uzavření sňatku. Dne 28. května 1996 Nejvyšší soud v Aucklandu prohlásil, že není v jeho pravomoci rozhodnout, zdali neexistuje bližší specifikace pohlaví. V zákoně o manželství se zakládá právo stejnopohlavních partnerů na uzavření manželství. Tyto páry by se měly se žádostí o uzákonění přístupu stejnopohlavních párů k manželství obrátit na parlament, rozhodl soud.

V Portugalsku je řešena tato situace tímto způsobem. Podle informací portugalského parlamentu nebyl dosud předložen k projednání žádný návrh zákona, který by řešil právní otázky soužití dvou osob stejného pohlaví. Představitelé národní organizace za práva gayů v současné době usilují o zahrnutí sexuální orientace mezi zakázané důvody diskriminace uvedené v čl. 13 portugalské ústavy, což vidí jako prioritu č. 1. O právní řešení stejnopohlavních partnerství budou usilovat až do zahrnutí sexuál ní orientace do antidiskriminační klauzule.

V Rakousku podle informací rakouského parlamentu existují ve spojitosti s homosexuály pouze trestně právní ustanovení. Požadavek zrovnoprávnění homosexuálních a heterosexuálních partnerství se objevil v návrhu rozhodnutí podaném v červnu 1995, v němž byla spolková vláda vyzvána, aby předložila odpovídající návrh zákona. V odborné literatuře byl diskutován návrh požadovat otevřenou formu uznání homosexuálního partnerského soužití, které by partnerům poskytlo možnost uzavřít před notářem smlouvu o partnerství. Partneři by mohli jejím prostřednictvím založit řadu vzájemných povinností a závazků, jako např. vyživovací povinnost. K odstranění přetrvávající kriminalizace a diskriminace homosexuá lů vyzývají rakouskou spolkovou vládu už několik let četné domácí i zahraniční organizace homosexuálů spolu se sdružením bojujícím proti šíření infekce HIV, způsobující dosud fatální onemocnění AIDS.

Ve Španělsku, i když návrh zákona o registrovaném partnerství nesezdaných párů nebyl ve španělském parlamentu dosud předložen, je rovněž tato otázka aktuální. V současné době probíhají konzultace mezi opozičními stranami v podobě návrhu zákona o registrovaném partnerství, který by skýtal možnost registrace jak stejnopohlavních partnerů, tak nezadaných heterosexuálních partnerů.

Barcelona a další Španělská města a provincie zahájily registraci stejnopohlavních párů žijících ve společné domácnosti. Tato registrace jim umožňuje přístup k existencím, sociálním službám a zaměstnaneckým výhodám. Katalánský Nejvyšší soud v Barceloně přiznal v červenci 1996 kolumbijskému partnerovi španělského občana právo na udělení trvalého pobytu ve Španělsku. Rozhodnutí Nejvyššího soudu se stalo precedentem v oblasti přístupu migračních úřadů k cizím homosexuálním partnerům španělských občanů. Prioritou španělské organizace za práva homosexuálů a dalších gay-sdružení je v současné době přijetí zákona o registrovaném partnerství.

Dalším státem je Švédsko. Ve Švédsku byl dne 23. června 1994 přijat zákon č. 1117, o registrovaném partnerství podle rodinného práva. První kapitola zákona o registrovaném partnerství upravuje registraci partnerství. Článek 1 umožňuje dvěma osobám stejného pohlaví, aby požádaly registraci svého partnerství. V článcích 2 a 3 jsou vymezeny podmínky, které umožňují uskutečnění registrace. Podle článku 2 se registrace může uskutečnit, jedině pokud alespoň jeden z partnerů je švédský občan a m á trvalý pobyt ve Švédsku. Článek 3 vyjmenovává důvody, pro které nemůže být registrace uskutečněna. Těmi jsou věková nepřítomnost minimálně 18 let, příbuzenský vztah, spřízněnost v přímé vzestupné nebo sestupné linii, vlastní sourozenci, dosud trvající ma nželství nebo registrace. Pokud chtějí uskutečnit registraci nevlastní sourozenci, je k tomu třeba svolení vlády nebo úřadu, jenž je k tomu vládou pověřen. Šetření o tom, zda neexistuje nějaká překážka v registraci, je stanoveno článkem 4.

V článku 5 jsou uvedena ustanovení manželského zákona, která se užívají pro postup šetření překážek sňatku a jsou odpovídajícím způsobem uplatněna na toto šetření. Články 6, 7 a 8 se vztahují k samotné proceduře registrace. Článek 6 říká, že registrace proběhne za příto mnosti svědků. V článku 7 se vyžaduje, aby se partneři dostavili k registraci současně. Každý z nich přitom odděleně vysloví souhlas s registrací jako odpověď na otázku položenou mu osobou provádějící registraci. Osoba provádějící registraci je poté prohlásí registrovanými partnery. Jestliže nebyla registrace provedena tak, jak je uvedeno, respektive pokud osoba, která registraci prováděla, nebyla k tomuto úkonu zmocněna, je registrace neplatná. V případě neplatnosti registrace z uvedených důvodů může být rozhodnutí v této věci, jestliže pro to existují mimořádné důvody, schváleno vládou. Věc může být zvážena na žádost jednoho z partnerů, anebo - pokud oba partneři zemřeli - na žádost jejich dědiců.

Článek 8 vymezuje pro provádění registrace právně kvalifikovaného soudce okresního soudu nebo osobu jmenovanou krajskou správní radou. Článek 9 vyjmenovává ustanovení zákona o manželství, nařízení vlády a zákona týkajícího se určitých mezinárodněprávních vztahů, jež souvisejí s manžel stvím a poručnictvím, které se užívají v souvislosti s registrací. Kapitola 2 se týká zániku registrace partnerství podle článku 1. Registrované partnerství zaniká smrtí jednoho z partnerů nebo soudním rozhodnutím. Článek 2 se odvolává na ustanovení zákona o manželství, která se užijí odpovídajícím způsobem tehdy, nastanou-li problémy související se zánikem registrovaného partnerství. V článku 3 jsou definovány tzv. partnerské případy. Jsou to případy, které souvisejí se zánikem registrovaného partnerství, vyžadující soudní řízení za účelem určení existence registrovaného partnerství. Tyto případy musejí být podle článku 4 projednány před švédským soudem vždy, pokud registrace byla uskutečněna podle tohoto zákona.

Kapitola 3 je věnována právním účinkům registrovaného partnerství. V článku 1 se říká, že registrované partnerství má stejné právní účinky jako manželství, ovšem s výjimkou uvedenou následně. Ustanovení o statutu a jiná legislativa vztahující se na manželství a manžele se užijí odpovídajícím způsobem pro registrované partnerství a registrované partnery, pokud není stanoveno jinak v článku 2 a 4. Článek 2 výslovně říká, že registrovaní partneři nemohou ani společně, ani jednotlivě adoptovat dítě, ani nemohou být určeni ke společnému výkonu dozoru nad nezletilcem v postavení speciálně určených poručníků podle zákona o rodičích, dětech a poručnících. Zákon o umělém oplodnění a zákon o mimotělním oplodnění nelze na registrované páry užít.

Podle článku 3 se na registrované páry neužijí ustanovení uplatněná na manžele, jejichž užití se týká zvláštního zacházení s jedním z manželů výhradně z důvodu jeho pohlaví. Na registrované partnerství se také podle článku 4 neužijí ustanovení výnosu týkajícího se určitých mezinárodních vztahů souvisejících s manželstvím, adopcí a poručnictvím. Zákon vstoupil v platnost dne 1. ledna 1995.

Za hlavní nedostatek této právní úpravy považuje národní sdružení Švédská federace pro práva homosexuálů nemožnost adopce dítěte, přístup lesbických žen k umělému oplodnění a neřešení práva na společnou péči o dítě, například z předchozího manželství jednoho z partnerů, a podmínku švédského státního občanství a trvalého pobytu jednoho z partnerů v zemi. Heterosexuální páry mohou uzavřít sňatek již za dodržení podmínky státního občanství jednoho z partnerů v zemi plánovaného uzavření sňatku, kterou považují za diskriminační.

Švýcarsko řeší následující zákonné normy tímto způsobem. Podle informací švýcarského parlamentu neexistují zatím ve Švýcarsku zvláštní pravidla pro regulaci soužití partnerů stejného pohlaví. V lednu 1995 byla parlamentu předána petice požadující rovná práva pro stejnopohlavní páry s 85 tisíci podpisy. Petice za přirozenou rodinu a proti rovným právům pro homosexuální pár y čítající 90 000 podpisů byla parlamentu předána v říjnu 1995.

Švýcarská národní rada, parlament, se otázkou rovných práv homosexuálních párů zabývala a konstatovala, že nelze ospravedlnit nerovný přístup vůči partnerstvím homosexuálních občanů a že situace homosexuálních partnerů a partnerek musí být hlouběji zkoumána. Zkoumáním možností právního řešení stejnopohlavních párů byla pověřena komise spolkového ministerstva spravedlnosti, jež by měla ještě v tomto roce či začátkem roku příštího předložit zprávu spolkové vládě.

Dne 13. června 1996 přijala švýcarská národní rada, parlament, rezoluci vyzývající vládu, aby připravila projekt zákona o partnerství homosexuálů. Konzervativními silami navržená rezoluce proti přijetí zákona o stejnopohlavním partnerství byla odmítnuta. Očekává se, že by k předložení vládního návrhu legislativního řešení situace homosexuálních párů a k jeho projednání parlamentem mělo dojít během 12 až 24 měsíců.

V září 1996 se v ženevském kantonu mělo konat referendum o návrhu kantonálního zákona o registrovaném partnerství. Otázka zlepšení právního postavení stejnopohlavních životních společenství je diskutována zejména v zájmových sdruženích gayů, např. ve výboru Rovná práva pro homosexuální páry.

Ve Spojených státech neexistuje jednotný zákon o rovnoprávnosti homosexuálních partnerství. Této problematiky se částečně týkají zákony, a to Wisconsin v roce 1982 - zákon o občanských právech homosexuálů, Massachusetts v roce 1989 - zákon o občanských právech homosexuálů, v roce 1993 - zákon o statutu partnerství osob žijících ve společné domácnosti.

Kromě toho na stejnopohlavní partnerství pamatují četné firmy, města, oblasti a univerzitní zařízení, zejména tím, že tato partnerství uznávají jako partnerství osob žijících ve společné domácnosti a umožňují jejich registraci. Kromě toho existují v těchto městech a větších správních obvodech směrnice pro partnerství osob žijících ve společné domácnosti, např. tarifní úmluvy, které vymezují pravidla registrace.

S registrací partnerství je spojena řada zvýhodnění, např. uvolnění ze služby při úmrtí partnera, právo navštěvovat partnera v nemocnici a konzultovat jeho zdravotní stav s ošetřujícím lékařem. Někde rovněž zdravotní pojištění a daňové výhody.

Dne 14. srpna 1996 vstoupil zákon o partnerství osob žijících ve společné domácnosti ve správním obvodu Santa Clar v Kalifornii, který zahrnuje 15 měst a má 1 600 000 obyvatel.

Také soudy se zabývají často otázkami uznání homosexuálního partnerství. V případu Bresh versus Stahl odvolací soud ve státě New York potvrdil práva stejnopohlavního partnera pokračovat v ubytování a v nájmu i po smrti partnera, kterému byl dotyčný byt pronajat.

Ve věci opatrovnictví Sheron - Kavalský odvolací soud ve státě Minesota rozhodl o právu její partnerky stát se jejich opatrovnicí poté, co při automobilové nehodě utrpěla rozsáhlé poškození mozku a další zranění.

Dne 9. srpna 1996 soud v Portlandu ve státě Oregon rozhodl, že komise pro zaměstnanecké výhody porušila ústavu státu Oregon, jelikož odmítla přiznat výhody pro rodinné příslušníky zaměstnanců, přístup k životnímu pojištění, zdravotnímu pojištění a pojištění péče o chrup partnerkám tří zaměstnankyň zdejší státní univerzity. Prohlásil, že neschopnost zajistit přístup ke stejným výhodám je heterosexuálním párům a stejnopohlavním párům založen na dlouhodobém s manželstvím identickém angažovaném vztahu - se rovná diskriminaci. Toto rozhodnutí vytvořilo precedens v oblasti přístupů homosexuálních partnerů žijících ve společné domácnosti se státním zaměstnancem k výhodám pro rodinné příslušníky.

Dne 20. května 1996 Nejvyšší soud v případě Romer versus Evens rozhodl, že tzv. dodatek II k ústavě státu Colorado, schválený v roce 1992 53 % voliči v referendu, je neústavní. Tento dodatek byl přijat poté, co několik měst ve státě Colorado vydalo směrnici zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace - v bydlení, zaměstnání, vzdělání, veřejném ubytování a ve zdravotních a sociálních službách. Schválení dodatku II znamenalo zákaz veškerých zákonů ochraňujících gaye-občany před diskriminací. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí konstatoval: Musíme dojít k závěru, že dodatek II nekvalifikuje homosexuály za účelem řádného konání práva, nýbrž proto, aby je ve vztahu ke komukoli jinému znerovnoprávnil. To stát Colorado nemůže činit. Stát tedy nemůže vyjmout skupinu osob z ochrany svých zákonů. Takto se nařizuje. Ve svém rozhodnutí se Nejvyšší soud Spojených států odvolal na klauzuli o rovných právech obsaže nou ve IV. dodatku americké ústavy, podle které nemůže být žádné osobě upřena rovná ochrana ze zákona, a potvrdil dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu Colorado, který označil dodatek II za neústavní.

Na Havaji se tři homosexuální páry ucházely o povolení uzavřít sňatek. Poté, co byla jejich žádost ministerstvem zdravotnictví, jež vydává povolení k sňatku, zamítnuta, se odvolaly a v květnu 1993 Nejvyšší soud státu Havaj rozhodl, že odepření práva na uzavření sňatku stejnopohlavních párů je diskriminační na základě pohlaví a tím v rozporu s ústavou státu Havaj, poskytující všem občanům rovná práva.

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu je diskriminace na základě pohlaví podřízena stejným právním standardům jako diskriminace na základě rasy, etnického původu či náboženského vyznání. Nejvyšší soud v případě "Baer versus stát Havaj" vrátil případ nižší instanci a usnesl se, že stát by musel prokázat závažný zájem, aby diskriminace stejnopohlavních párů v obla sti přístupu k uzavření sňatku byla ospravedlnitelná. Zákonodárci ustanovili komisi ke zkoumání sexuální orientace a práva, jež ve své zprávě konstatovala rozsáhlou diskriminaci homosexuálních párů ve společnosti.

26. dubna 1996 Senát státu Havaj zamítl sněmovnou předložený návrh zákona, zakazující vydání povolení k uzavření sňatku stejnopohlavním párům. V odborné právnické literatuře se očekává, že poté, co se případ "Baer versus stát Havaj" během příštích 12-18 měsíců opět dostane před Nejvyšší soud, bude právo na uzavření sňatku stejnopohlavních párů pravděpodobně přiznáno. Rozhodnutí Nejvyššího soudu v případě "Baer versus stát Havaj" představovalo významný precedens, jelikož do května 1993 nikdy nebyla v USA použita argumentace, že diskriminace na základě sexuální orientace je diskriminací na základě pohlaví.

V roce 1994 stejně argumentovala i komise OSN pro lidská práva v případě "Thomas versus Austrálie", viz Austrálie. Jelikož na základě čtvrtého článku Ústavy USA musí každý stát uznat soudní rozhodnutí přijaté ve všech ostatních státech, kladné rozhodnutí Nejvyššího soudu státu Havaj o právu homosexuálních párů na uzavření sňatku by znamenalo, že všechny ostatní státy USA by musely tyto na Havaji uzavřené sňatky uznat. Proti této možnosti se v Kon gresu USA vytvořila silná opozice, jež odpověděla návrhem zákona na ochranu manželství, který dovoluje státům neuznat v jejich státě uzavřené homosexuální sňatky a definuje manželství pouze jako svazek mezi mužem a ženou.

Řada politiků vidí východisko v podobě projektu partnerství osob žijících ve společné domácnosti. Organizace pro občanská práva spolu se zájmovým sdružením homosexuálů zastávají stanovisko, že by federální vláda neměla zasahovat do záležitostí, které se týkají jednotlivých států. V přípa dě, že havajský Nejvyšší soud rozhodne o právu stejnopohlavních partnerů uzavřít manželství, hodlají tyto organizace podat stížnost k Nejvyššímu soudu Spojených států.

Velká Británii. Ve Velké Británii nebyla dosud přijata žádná zvláštní právní úprava regulující partnerství osob stejného pohlaví. Z platných předpisů vyplývá, že zde oproti heterosexuálním partnerům není přímá možnost sňatku pro homosexuální páry a existuje celá řada předpisů, které tomu brání. Ministerstvo životního prostředí však vydalo 14. května 1996 směrnici, ve které instruuje obecní úřady, aby při udělování obecního bytu nabídli ve společné domácnosti trvale žijícím dospělým osobám podle výkladu směrnice, tedy rovněž homosexuálním párům, možnost společného práva na užívání bytu. Tato úprava umožňuje, aby jeden z partnerů mohl po smrti svého partnera nadále užívat obecní byt. Místní úřady v některých městech však tento přístup praktikovaly již před vydáním této směrnice. V červnu 1996 vládní daňový úřad rozšíři l výklad kategorií "závislá osoba", který pro příště zahrnuje partnera stejného pohlaví. Po partnerově smrti může pozůstalý partner stejného pohlaví dodržovat část jeho penze, prohlásil mluvčí daňového úřadu.

Od roku 1994 se stále zřetelněji objevuje posun v britské soudní praxi. Na základě nového výkladu zákona o adopci z roku 1978, podle kterého může požádat o adopci pár nebo jednotlivec, adoptovaly v partnerském vztahu žijící lesbické ženy v roce 1994 partnerčiny děti. Dne 26. června 1996 Nejvyšší civi lní soud kladně rozhodl o odvolání gaye-ošetřovatele proti rozhodnutí soudu nižší instance nepovolit adopci pětiletého, těžce poškozeného chlapce, o něhož společně se svým partnerem od listopadu 1994 se souhlasem místního odboru sociální péče pečovali. Nejvyšší civilní soud kladné rozhodnutí ve věci žádosti o adopci zdůvodnil následovně: V záležitosti týkající se sexuální orientace, životního stylu, rasy, náboženství nebo jiných charakteristik zúčastněných stran musí být samozřejmě vzaty do úvahy vztahy. Nelze však dopustit, aby tyto převážily nejlepší zájem dítěte.

Rozhodčí pro odvolání v migračních záležitostech již v šestnácti případech kladně rozhodli o odvolání proti rozhodnutí ministerstva vnitra o deportaci cizího státního občana žijícího v dlouhodobém homosexuálním vztahu s britským občanem. Jednotlivá odvolání jsou posuzována případ od případu a je zkoumáno, jestli se na ně vztahuje výklad termínu, závažné důvody obsažené v ustanovení § 164 zákona HC 251.

22. července 1996 se právní soud obrátil na Evropský soudní dvůr v Lucemburku s žádostí o rozhodnutí v případě týkajícím se britské zaměstnankyně v dopravě. Její zaměstnavatel odmítl navzdory svému prohlášení závazku nediskriminovat ji poskytnuté jízdní výhody pro rodinn é příslušníky zaměstnanců její partnerce, jelikož není muž. Pracovní soud požádal Evropský soudní dvůr jako odpovědnou instituci za rozhodování v případě sporů vyvolaných interpretací nebo aplikací evropských smluv nebo legitimností na těchto smlouvách založenou, aby rozhodl, zdali se všeobecný zákaz diskriminace na základě pohlaví v zemích Evropské unie vztahuje na diskriminaci partnerů stejného pohlaví stejným způsobem jako ve vztahu na diskriminaci partnerů opačného pohlaví.

V odborné právnické literatuře se očekává, že rozhodnutí Evropského soudního dvora v této věci vytvoří důležitý precedens, který bude nutno brát úvahu při navrhování jakékoli legislativní definující procedury oficiálního uznání stejnopohlavních partnerství v členských státech Evropské unie.

Další kroky ke zlepšení právního postavení homosexuálů jsou navrhovány gay-sdruženími. Konstatuje rozsáhlou diskriminaci homosexuálních párů ve Velké Británii a požaduje odpovídající změny v oblasti adopčního práva, pracovního, dědického, daňového a důchodového práva.

Dámy a pánové, to byl jen částečný výklad jednotlivých právních norem a možností, které jsou uplatňovány v různých státech světa, nejen ve státech Evropské unie. Chci upozornit na to, že v málokterém státě parlament přišel k nějaké právní normě na úpravu jednotlivých právních vztahů. Proto chci upozornit, aby i tento parlament si dal pozor na to, aby jednotlivé právní normy, které nejsou v souladu s ostatními státy, neboť je to problém jednostranný, zasahovaly nějakým způsobem i do této oblasti.

Proto navrhuji danou předlohu zákona vrátit k dopracování. Pokud nebude daný návrh přijat, navrhuji ho zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Pavlu Maixnerovi. Ještě než dám slovo panu poslanci Jindřichu Neherovi, vzhledem k tomu, že se množí dotazy, jakým způsobem budeme pokračovat dnešní odpoledne, chci vám oznámit, že na základě dohody mezi vedeními jednotlivých poslaneckých klubů by v průběhu dnešního odpoledne měla být vyčerpána rozprava k tomuto bodu. Rozprava by měla bý t uzavřena a poté skončíme dnešní jednání s tím, že o přednesených návrzích se bude hlasovat zřejmě v úterý po zahájení jednání.

Nyní předávám slovo panu poslanci Jindřichu Neherovi. Připraví se pan poslanec Zvěřina.

S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Payne.

Poslanec Jiří Payne: Paní předsedající, vím, že to není vaší odpovědností, ale mě tento postup neuspokojuje. Co když s touto dohodou sněmovna nesouhlasí? O této se musí hlasovat. Neplatí přece, že se někdo někde dohodl. Pokud sněmovna něco neodhlasuje - a to je jediná forma rozhodnutí sněmovny - tak se dnes bude o této věci hlasovat.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, to se mýlíte, protože já jsem vám pouze oznámila postup, jakým způsobem hodlám postupovat dnes jako předsedající. Jako předsedající mohu z vlastního rozhodnutí kdykoli schůzi přerušit.

Slovo má pan poslanec Jindřich Nehera. Připraví se pan poslanec Zvěřina. Pan poslanec Nehera nebude vystupovat. Slovo má pan poslanec Zvěřina. Udílím mu slovo.

Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nechci dlouze teoreticky hovořit o předloženém návrhu. Chtěl bych zdůraznit, že tato právní norma má svým způsobem nastolit určitý průlom do stávající situace, např. v příbuzenských vztazích. Zavádí jakési nové příbuzné.

Můžeme se zde dlouze dohadovat a říkat svá pro a proti. Nicméně domnívám se, že všechny zkušenosti, které jsou, nejsou sice, pravda, dlouholeté, ale všechny zkušenosti, které v tomto směru byly získány v zemích, kde podobné právní úpravy platí, nepotvrzují obavy, které zde byly řečeny. Nepotvrzují obavy o tom, že by takovýto institut mohl být zneužíván, zejména ne masově zneužíván k nějakým nelegálním nebo semilegálním majetkovým transakcím.

Souhlasím s námitkou pana profesora Jičínského, že tento zákon by neměl pravděpodobně platit pro osoby, které nejsou občany České republiky. Protože jde o normu, která nijak mezinárodně neváže, je pochopitelné, že její uzákonění pro osoby, které nemají státní občanství České republiky, by mohlo dělat problémy.

Domnívám se současně, že tyto věci by bylo lze velice dobře ošetřit v druhém čtení. Takže bavme se o tom, jakým způsobem návrh upravit tak, aby byl pro legální praxi přijatelný.

Dovolte mi závěrem několik slov o tom, co zde bylo skloňováno v několika případech, a to je homosexualita. Homosexualita je jev, se kterým se setkáváme ve všech kulturách a civilizacích, co jich lidstvo zná. I starověká literatura obsahuje o tomto fenoménu mnoho zpráv. Není žá dný doklad o tom, že by tento jev byl ovlivnitelný nějakými sociálně-kulturními manipulacemi. Homosexuální orientace není hobby, není to získaná vlastnost, není to vlastnost, ke které by se člověk dobral takovou či onakou výchovou. Je to prostě bytostná vlastnost stejně jako heterosexualita.

Sám vám nedovedu odpovědět na otázku, proč zrovna druh Homo sapiens má tu schopnost produkovat menšinu lidí takto bytostně jiných, než je většina ostatních. Podobně jako nedovedeme odpovědět na základní otázku smyslu existence lidstva na této planetě, nedovedeme stejně tak odpovědět na otázku smyslu existence této menšiny. Všechno, co víme, je, že zde ta menšina je a že s ní musíme smysluplně komunikovat. Těžko můžete komunikovat smysluplně s nějakou menšinou, které upíráte právo na některé základní atributy lidství.

Dovolte mi konstatovat, že právo na párovou intimitu s někým, koho máte rádi, a párovou intimitu s někým, za koho nesete zodpovědnost, patří k základním lidským právům. Já jsem přesvědčen, že bez ohledu na to, jakým způsobem dopadne hlasování v této sněmovně o této zákonné normě, jednou přijde doba, kdy lidé mezinárodně toto právo si uznají.

Jedna věc je důležitá. Tato norma není o dětech. Já nevím a nechápu, proč kritikové registrovaného partnerství neustále vracejí do diskuse děti. Tato norma není o rodině, protože dva lidé, kteří nemají děti, přece netvoří rodinu. Rodina je tvořena právě dětmi. Nepleťme si pojmy.

Je pravda, že homosexuální muži i homosexuální ženy pravda někdy děti plodí, a to ne omylem. Jejich rodičovství může být produktem zodpovědné, ne-li zodpovědnější volby, než je tomu u heterosexuálů. Není žádný vědecký doklad o tom, že by homosexuální rodiče vychovávali své děti nějak defektněji, asociálněji, hůře než rodiče heterosexuální. Nepleťme si homosexualitu a heterosexualitu s morálním hodnocením lidské bytosti.

Závěrem mi dovolte konstatovat, že všechno, co vím o této problematice, svědčí o tom, že zákonná norma je způsobilá k tomu, aby byla uvedena v život. Doporučuji proto sněmovně, aby ji propustila do druhého čtení. Současně navrhuji zkrátit termín pro projednávání o dvacet dnů, jak obvykle dnes navrhujeme u těchto zákonů, protože bych byl rád, pokud bude propuštěna, aby ji ještě tato sněmovna mohla uvést do legislativní platnosti. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Zvěřinovi. Jsou zde dvě faktické poznámky. Nejdříve pan poslanec Vymětal.

Poslanec Karel Vymětal: Paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi vyjádřit udivení nad tím, že materie, kterou projednáváme, je projednávána za naprostého nezájmu členů vlády České republiky, což je v rozporu i s usnesením Poslanecké sněmovny, že není přítomen ani jeden člen vlády České republiky. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se pan poslanec Krampera s faktickou poznámkou.

Poslanec Zdeněk Krampera: Paní předsedající, dámy a pánové, v této chvíli bych si dovolil jménem klubu Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa požádat o 50 minut přestávky na poradu poslaneckého klubu.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Dobře, pane poslanče. Jsem přesvědčena o tom, že v tuto chvíli je to možná nejšťastnější řešení.

Dámy a pánové, vyhovím žádosti poslanců republikánského klubu. Přerušuji projednávání tohoto bodu, končím dnešní jednání.

Budeme pokračovat v úterý ve 14 hodin. Pokud vím, jsou napevno schváleny jako první a druhý bod "Návrhy vysokoškolského zákona". V dohledné době poté bude pravděpodobně doprojednán tento bod.

(Schůze přerušena ve 14.51 hodin.)

předešlá následující