Dnes se tedy budeme zabývat bodem 10, a to, jak jsme si schválili, pouze do 19.00 hodin, pokud to stihneme. Je to bod přerušený.

Konstatuji, že

jsme přerušili, a to přerušenou rozpravou. Budeme pokračovat v rozpravě. Poprosím, aby u stolku zpravodajů zaujaly místo paní poslankyně Zuzka Rujbrová za předkladatele a zpravodajka pro prvé čtení poslankyně Hana Orgoníková. Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Slova se ujme pan kolega Krampera, připraví se pan kolega Ivan Mašek, poté paní kolegyně Bartošková a pan kolega Payne. Jiné přihlášky do rozpravy nemám. Slova se ujme pan kolega Krampera.

Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, dovoluji si vás seznámit s tím, jak je problematika registrovaného partnerství řešena i v jiných zemích. Myslím, že pro důkladné posouzení návrhu to bude jistě užitečné.

I když diskuse o možnosti zavedení registrovaného partnerství přes odpor římskokatolické církve probíhají také v Itálii, podle informací italského parlamentu také v Itálii nebyl dosud přijat žádný zákon o registraci homosexuálního partnerství. Pouze na obecné úrovni v Bologni v oblasti Emilia Romagna se pokusili zlepšit právní postavení homosexuálních partnerů, a to v oblasti sociální bytové výstavby.

Začátkem července 1996 vstoupila v severoitalském městě Pisa v platnost místní vyhláška o registraci partnerství osob žijících ve společné domácnosti, která poskytuje na území města v trvalých vztazích žijícím homosexuálům a heterosexuálům stejná zákonná a finanční práva.

Podle informací kanadského parlamentu nebyl dosud v Kanadě projednáván návrh zákona, který by přímo usiloval o řešení právního postavení stejnopohlavních párů. V poslední době však došlo ke změně postojů vůči soužití homosexuálních partnerů i zde. Imigrační úřady umožňují od roku 1993 cizím gay-partnerům - kanadským občanům - přistěhovat se do země na bázi případ od případu. Tento přístup se zakládá na zahrnutí stejnopohlavního partnerství mezi humanitární či jiné závažné důvody.

K precedentu v oblasti uznání stejnopohlavních partnerství došlo v roce 1991, kdy v případě Knödel versus Britská Kolumbie 1991 odvolací soud Britské Kolumbie uznal partnera stejného pohlaví pro účely pojištění manžela na základě provinční legislativy o zdravotním pojištění.

V roce 1995 Bank of New Scotia - jedna z největších kanadských bank - rozšířila poskytování výhod i na stejnopohlavní partnery svých zaměstnanců, jimž musela z nařízení komise pro lidská práva ze dne 28. května 1996 nabídnout i penzijní výhody.

V červenci 1995 začala homosexuálním partnerům svých zaměstnanců poskytovat výhody i další banka - Bank of Montreal. Poté co byla proti státem kontrolované letecké společnosti Air Canada vznesena stížnost, rovněž tato společnost s účinností od 1. ledna 1996 rozšířila výhody pro rodinné příslušníky - nestejnopohlavní partnery - svých zaměstnanců.

9. května 1996 Dolní sněmovna kanadského parlamentu schválila návrh zákona C 33 zakazujícího diskriminaci na základě sexuální orientace ve federálních úřadech a federální vládou regulovaných soukromých firmách - banky, letecké společnosti, železnice, masové sdělovací prostředky, telekomunikace a jiné - který byl předložen ministrem spravedlnosti.

Zmiňovaný zákon doplňuje část kanadského zákona o lidských právech týkající se zakázaných důvodů diskriminace o sexuální orientaci. Poslanci Dolní sněmovny kanadského parlamentu odmítli návrh na přijetí dodatku k tomuto zákonu, kterým by se ústavní ochrana před diskriminací netýkala homosexuálních zaměstnanců náboženských institucí. 6. června 1996 pak schválil zákon zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace i Senát, kde byl návrh na přijetí výjimky z tohoto zákona pro náboženské instituce rovněž zamítnut. 13. června 1996 kanadská komise pro lidská práva rozhodla, že osoby trvale spolu žijící se zaměstnanci federálních úřadů a federální vládou regulovaných soukromých firem musejí mít přístup k programu zdravotního pojištění, zdravotní péče a péče o chrup, příspěvku na přestěhování, dovolené ze závažných důvodů a k dalším zaměstnaneckým výhodám pro vládní zaměstnance a na jejich rodinné příslušníky, dosud s výjimkou penzijních programů. K tomuto rozhodnutí dospěla na základě stížnosti dvou homosexuálních zaměstnanců federálních úřadů.

Jak po vydání rozhodnutí prohlásil vrchní komisař komise pro lidská práva - je diskriminací odpírat zaměstnanecké výhody osobám žijícím ve stejnopohlavním vztahu a zároveň rozšiřovat tytéž výhody na heterosexuální páry.

Provinční vlády však zahájily poskytování výhod homosexuálním partnerům svých zaměstnanců již před schválením zákona C 33 od roku 1990, kdy bylo poskytování těchto výhod zahájeno v provincii Yucon. K podobné praxi přikročily vlády většiny kanadských provincií.

Ve všech kanadských provinciích a závislých územích - s výjimkou provincie Alberta, Ostrova prince Eduarda a Severozápadních území - existují místní zákony na ochranu také ostatních zaměstnanců před diskriminací, mimo jiné na základě sexuální orientace.

Soud provincie Britská Kolumbie na jaře 1996 rozhodl, že homosexuální orientace sama o sobě nesmí být překážkou účasti v řízení o adopci dítěte.

Při posledním sčítání lidu a domácností, jež se v Kanadě uskutečnilo dne 14. května 1996, byly spolu žijící gay a lesbické páry poprvé uznány jako samostatná kategorie. Mnoho firem, univerzit a některá města poskytují stejnopohlavním partnerům žijícím ve společné domácnosti s jejich zaměstnanci stejné výhody, jaké se dosud vztahovaly pouze na rodinné příslušníky heterosexuálních zaměstnanců.

V lucemburském parlamentu byl dne 7. prosince 1995 předložen návrh zákona o smlouvě o svobodném svazku, který by umožnil oficiální uznání společného života dvou dospělých osob. Podle dostupných informací tento návrh zákona dosud neprošel parlamentní procedurou.

9. května 1996 byl předložen v lucemburském parlamentu návrh zákona o reformě manželství zpřístupňujícího manželství stejnopohlavním párům. V textu zákon navrhuje řešit veškeré otázky prostřednictvím novelizace příslušných ustanovení hlav občanského zákoníku pojednávajících o manželství se týkajících otázkách. V lucemburském parlamentu dosud o tomto návrhu probíhá diskuse.

Článek 1 návrhu zákona o reformě manželství praví: Při vstupu do manželství se uzavírá svazek mezi dvěma fyzickými osobami stejného nebo opačného pohlaví. Jak se v komentářích k článku 1 konstatuje, tento článek stanovuje použitelnost zákona. Vůle zrušit rozdíl v přístupu k heterosexuálním nebo homosexuálním párům je v tomto článku patrná především z použitých obecných termínů. Tato vůle je jasně vyjádřená navrhovanou formulací, že při uzavírání sňatku se nespecifikuje, zda osoby uzavírající sňatek jsou stejného, či opačného pohlaví.

Ve druhém článku se praví - v první knize občanského zákoníku v druhé hlavě o matričních aktech, ve třetí kapitole o aktech při vstupu do manželství, ve třetím odstavci článku 75 se navrhuje následující změna: Matriční úředník obdrží od každé ze stran zvláštní prohlášení, že chtějí uzavřít sňatek. Komentář k tomuto článku uvádí, že tento článek je pouhým důsledkem vyplývajícím z následujících článků.

Článek 3: V první knize občanského zákoníku hlavy 5 o manželství, v první kapitole o předpokladech a podmínkách uzavření sňatku je článek 144 navržen následovně: Dvě fyzické osoby stejného nebo opačného pohlaví mohou uzavřít sňatek. Muž před dovršením 16. roku věku nesmí uzavřít sňatek. Žena před dovršením 16. roku věku nesmí uzavřít sňatek. Osoby, které uzavřou sňatek, požívají titul manželé nebo manželky a všech ostatních účinků manželství.

V komentáři ke třetímu článku se stanoví, že čl. 1 definuje předpoklady uzavření sňatku. Je přímým důsledkem prvního článku a jeho pokračování v hlavních rysech. Zatímco bývalý čl. 144 předpokládal implicitně svým zněním, že sňatek může být uzavřen pouze mezi mužem a ženou, novelizované znění otevírá přístup k uzavření sňatku všem osobám, aniž by bylo nutné blíže specifikovat pohlaví budoucích manželů a manželek. Poslední odstavec čl. 1 doplňuje tuto modifikaci tím, že uznává pro všechny sňatkem vzniklé páry, ať homosexuální, nebo heterosexuální, stejná práva a výsady tím, že jim přiznává požívání stejného titulu a stejných účinků. Občanským zákoníkem stanovený věk pro uzavření manželství pro muže je diskriminující. V důsledku vývoje společenských mravů a v důsledku tendence k větší emancipaci mládeže a probíhajících diskusí pro snížení věkové hranice pro účast v komunálních volbách na 16 let je na místě text dosud platného zákona znovu zvážit a snížit věkovou hranici uzavření sňatku na 16 let pro všechny. Ve čtvrtém článku návrhu zákona o reformě manželství se praví: V první knize občanského zákoníku, v hlavě páté o manželství, v první kapitole o předpokladech a podmínkách k uzavření sňatku se v čl. 162 navrhuje následující změna. V kolaterální linii není manželství možné mezi bratrem a sestrou, mezi bratry, mezi sestrami, ať vlastními, či nevlastními, a mezi příbuznými v kolaterální linii. Čl. 5 konstatuje: V první knize občanského zákoníku, v hlavě 5 o manželství, v kapitole o předpokladech a podmínkách uzavření sňatku je článek 163 navržen následovně. Sňatek je dále možný mezi strýcem a neteří, tetou a synovcem, strýcem a synovcem, tetou a neteří. Komentář k čl. 4 a 5 uvádí. Tyto články bylo nutno upravit v důsledku změn, které přináší novela čl. 144 občanského zákoníku, jelikož omezení platná pro osoby opačného pohlaví, které si přejí uzavřít sňatek, se logicky vztahují i na osoby stejného pohlaví. Čl. 6 ve třetí knize občanského zákoníku, v hlavě 5 o manželské smlouvě a majetkových vztazích mezi manželi, ve druhé kapitole o úpravě majetkových vztahů mezi manželi, v první části o právní úpravě majetkových poměrů mezi manželi, v oddílu 1 o aktivech a pasivech majetkových poměrů, v § 2 o pasivech svazku, v bodě 1 o závazcích, se v čl. 1409 navrhuje následující změna. Pasiva majetkových poměrů sestávají z titulu práv partnerů definitivně a bez rozdílu mezi dvěma manželi či manželkami. Jsou to výživné, jež manželé - manželky dluží, a dluhy, které byly způsobeny manželi - manželkami pro chod domácnosti a výchovu dětí. Ostatní případné dluhy, které vznikly za dobu trvání svazku, jsou bezvýhradně k tíži jednoho z manželů - manželek podle povahy, která bude blíže specifikována. V komentáři k šestému článku se stanoví, že přístup homosexuálních párů k uzavření sňatku plyne z uznání dědických práv, která byla dosud přiznávána párům heterosexuálním. Pokud autoři občanského zákoníku všeobecně používají obecné termíny jako druzi, manželé a jiné, uspořádání pasiv majetkových poměrů, definující článek 1409, se zmiňuje o manželi a manželce, čímž vylučuje z této definice homosexuální páry vzniklé sňatkem.

Maďarsko. Poté, co Ústavní soud Maďarské republiky 31.3.1995 rozhodl, že je v rozporu s ústavou, jestliže právní předpisy stanoví práva a závazky osob, které žijí mimo manželství v citovém, sexuálním a hospodářském svazku a jež se ke svému vztahu veřejně hlásí, přinášejí právní důsledky výlučně podle definice pojmu životního společenství, obsažené v občanském zákoníku, viz rozhodnutí Ústavního soudu Maďarské republiky č. 14/95 IIIA,B bod 3. Nařídil vládě Maďarské republiky, aby ukončila diskriminaci stejnopohlavních vztahů, a předložila parlamentu návrh zákona, rozšiřující institut druha a družky žijících ve společné domácnosti na partnerství osob stejného pohlaví. Ústavní soud však na druhé straně rozhodl, že upření plných práv na uzavření manželství stejnopohlavním párům je v souladu s Ústavou Maďarské republiky. Národní shromáždění Maďarské republiky pak 21.5.1996 přijalo dodatek k občanskému zákoníku, který zrovnoprávnil homosexální páry žijící v dlouhodobých vztazích. Zákon z roku 1996 pozměňuje § 578g zákona č. 4/59 občanského zákoníku Maďarské republiky tak, že nadále se již u institutu životního společenství nejedná o soužití muže a ženy, nýbrž o soužití dvou osob. Z § 578g zákona č. 4/59 byla novelou vypuštěna následující pasáž: Muž a žena, kteří žijí ve společné domácnosti v citovém a hospodářském svazku, aniž by vstoupili do manželství. Zákon č. 4/59 občanského zákoníku byl doplněn o následující text ve formě dodatku k čl. 685 jako čl. 685/A. Životními druhy, pokud není jinak stanoveno právními předpisy, jsou dvě osoby žijící ve společné domácnosti v citovém a hospodářském svazku, aniž by vstoupily do manželství. Zmiňovaná úprava vylučuje právo na adopci děti a na umělé oplodnění. Tyto možnosti však jsou upřeny i heterosexuálním druhům. Dodatek k občanskému zákoníku na druhé straně rozšiřuje na stejnopohlavní páry vlastnické právo ke společnému majetku, dále pak práva penzijní a dědická.

Německo. Navzdory bouřlivé debatě o společenské situaci homosexuálních párů nebyl dosud v Německu přijat žádný zákon, který by explicitně řešil otázku zrovnoprávnění stejnopohlavního partnerství s heterosexuálním, případně s manželstvím. Pouze spolková země Braniborsko ve své ústavě ochranu homosexuálních partnerství přímo předvídá. Čl. 13 - rovnost: Nikdo nesmí být jakkoli upřednostňován či zvýhodňován na základě své rasy, původu, národnosti, jazyka, pohlaví, sexuální orientace, společenského původu či postavení, zdravotního postižení, svého náboženského, světonázorového nebo politického přesvědčení. Čl. 27 - manželství, rodina, životní společenství a děti - odst. 2: Potřebnost ochrany jiných, na trvalosti založených životních společenství, se uznává.

Odstavec 4 : Kdo v manželství, rodině nebo jiném životním společenství trpí psychickým nebo fyzickým násilím, má nárok na pomoc a ochranu ze strany společnosti. Na základě lidového hlasování v Berlíně dne 22. října 1995 je nyní příslušná úprava v nové Berlínské ústavě předvídána.

Ve 12. a 13. volebním období byly ve Spolkovém sněmu, Bundestagu, předloženy čtyři návrhy zákona o uznání homosexuálního partnerství, resp. zlepšení životní situace homosexuálů:

Návrh novely ústavy, nové znění článku 3, odst. 3 ústavy - žádná diskriminace na základě sexuální orientace.

Návrh zákona o zavedení práva na sňatek pro stejnopohlavní páry - novela občanského zákoníku.

Návrh zákona o zrovnoprávnění homosexuálů a heterosexuálů v trestním právu - zákon o sexuální rovnoprávnosti.

Návrh zákona o zajištění bytu pro pozůstalého partnera.

Německý Bundestag se několikrát zabýval úvahami o zlepšení právního postavení homosexuálních partnerství.

Spolkový ústavní soud rozhodoval v roce 1993 řadu ústavních stížností týkajících se nemožnosti sňatku stejnopohlavních partnerů. Dospěl k závěru, že rozhodnutí, jímž byl odmítnut návrh na oznámení a provedení sňatku homosexuálních partnerů, nelze ústavněprávně nic vytknout. V odůvodnění dovolil, že nejsou známy žádné důvody pro základní změnu chápání instituce manželství. Námitky navrhovatele o značných újmách homosexuálním partnerstvím a o potřebě příslušného zákona soud odmítl s tím, že tyto otázky nebyly předmětem ústavní stížnosti. Lze tedy očekávat, že budou následovat další podněty, pokrývající tyto oblasti.

V odborné právnické literatuře proběhla kontroverzní diskuse o zákazu manželství homosexuálních párů. Částečně bylo tvrzeno, že základní vlastností manželství je různost pohlaví, a takové manželství je podle článku 6 odst. 1 ústavy pod zvláštní ochranou státního zřízení. To zabraňuje rozšíření manželských práv i na homosexuální partnery. Tomuto postoji bylo namítáno, že se zřetelem na vývoj tradiční představy manželství by měla nastat změna v nahlížení na partnerství dvou osob stejného pohlaví. Dosud stále ještě existující diskriminace by měla být překonána přímou právní úpravou, snad odpovídající právnímu institutu registrovaného partnerství, jak jej známe ze skandinávských zemí.

Norsko. Dne 30. dubna 1993 přijal norský parlament zákona o registrovaném partnerství homosexuálních párů. Zákon v článku 1 stanoví: Dvě osoby stejného pohlaví mohou nechat svůj partnerský vztah zaregistrovat se všemi právními následky, které vyplývají z tohoto zákona.

Článek 2 se týká podmínek registrace partnerství. V prvním odstavci článku 2 je citováno ustanovení zákona o manželství, které se týká uzavření manželství a jež se užije odpovídajícím způsobem na registraci partnerství. Dále je zde stanoveno, že osoba, jejíž předchozí registrované partnerství nebo manželství trvá, nemůže vstoupit do nového partnerství. V druhém odstavci jsou pak uvedena ustanovení zákona o manželství - ověření vyhovění podmínkám manželství, uzavření manželství a církevní sňatek - která se na registraci partnerství nevztahují. Dále se zde stanoví: Partnerství může být registrováno jedině tehdy, pokud jeden nebo oba partneři mají trvalé bydliště v Norském království a jestliže alespoň jeden z nich má norskou národnost. Ověřování vyhovění podmínkám a postup při registraci partnerství se provádí podle předpisu vydaného příslušným ministerstvem.

Článek 3 říká: Registrace partnerství má stejné právní následky jako vstup do manželství kromě výjimek stanovených v článku 4. Ustanovení norského zákonodárství týkající se manželství a manželů se podle článku 3 vztahují odpovídajícím způsobem na registrované partnerství a registrované partnery.

Článek 4 stanoví výjimku, která se na registrované partnerství nevztahuje, a tou jsou ustanovení zákona o adopci, která se týkají manželů.

Podle článku 5 musí být řízení ve věci zrušení registrovaného partnerství uzavřeného v Norsku bez ohledu na ustanovení § 419a občanského procesního řádu vždy zahájeno před norským soudem.

V článku 7 jsou potom uvedeny všechny doplňky dalších zákonů, které vstoupí dnem vstupu zákona o registrovaném partnerství v platnost. Příslušnými ustanoveními se zde doplňují trestní zákoník a zákon o manželství. V trestním zákoníku je registrované partnerství přidané do ustanovení týkajících se vstupu do neplatného svazku.

Závěrem musím konstatovat, že předkládaný návrh zákona o registrovaném partnerství zcela narušuje samou podstatu existence přirozeného vývoje života na planetě, na které žijeme. V souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny ČR navrhuji za celý klub SPR-RSČ zamítnout tuto předlohu zákona o registrovaném partnerství. Nebude-li tento návrh přijat, dávám návrh na vrácení návrhu zákona zpět předkladateli k přepracování.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme kolega Mašek, připraví se paní kolegyně Bartošková.

Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, pokusím se být poněkud stručnější, než byl předřečník.

Mám za to, že tento návrh zákona o registrovaném partnerství je zřejmým příkladem toho, kdy dobré úmysly jsou prosazovány naprosto nevhodnými prostředky. Tím dobrým úmyslem podle navrhovatelů tohoto zákona je umožnit nebo usnadnit soužití homosexuálních dvojic v těch případech, kdy jde o trvalejší vztah obou partnerů, a usnadnit je tím, že by se na ně vztahovaly některé výhody, které mají ze zákona manželé.

Po mém soudu byla užitečná diskuse o jednotlivých výhodách a o tom, zda některé výhody, které se vztahují na manžele, se mají vztahovat i na jiné osoby, které spolu žijí, bez ohledu na pohlaví. Domnívám se, že je nesprávné omezovat tyto výhody stejným pohlavím, spíš by se mi zdálo, že se najdou případy, kdy je vhodné některé z těchto výhod poskytnout lidem, kteří spolu žijí např. ve společné domácnosti, nebo v případech volna poskytovaných při cestě k lékaři apod. Místo aby se navrhovatelé vydali touto cestou, zvolili cestu jednodušší, po jejich soudu, a to takovou úpravu, která se vlastně dotýká manželského svazku. Ten zákon se jmenuje zákon o registrovaném partnerství, ale fakticky se jedná o výhody, které jsou spojeny s manželstvím. To z textu zákona jednoznačně vyplývá a v tom je po mém soudu v rozporu důvodová zpráva s textem zákona, protože má-li něco stejné právní následky jako manželství, až na jedinou výjimku, tak je to úprava podobná manželství.

To záležitost neřeší.

V zákoně § 4 odst. 4 se říká, že tam, kde jiné právní předpisy mluví o manželství nebo manželech, použijí se ustanovení na registrované partnerství obdobně, nestanoví-li zákon jinak. Je třeba říci, že pojmy manželství, manžel, manželka se vyskytují v desítkách našich právních norem. Vyskytují se ve stovkách právních ustanovení a tento zákon prostě jednoduše ta ustanovení přebírá a nehledí na to, že například výklad toho "obdobně" bude velmi složitý v některých případech.

Například otázka toho, zda ten druhý partner bude pobírat důchod vdovský nebo vdovecký, není jednoznačně řešitelná. Bude to podle role, kterou v tom svazku hraje, anebo podle pohlaví? Upozorňuji na to, že důchod vdovecký a vdovský se tradičně liší a i dnes, kdy jsme zavedli důchod vdovecký, podmínky na nárok na něj jsou jiné než u důchodu vdovského.

Čili toto řešení, které bylo přijato navrhovateli, je založeno na některých chybných předpokladech a může mít také za následek nechtěné nepříjemné a nepředvídatelné následky. Jaké jsou ty chybné předpoklady - alespoň ty základní?

Ten chybný předpoklad tu například zmiňoval poslanec Matulka. Spočívá v tom, že jde o jakési právo. Že ty věci, které jsou poskytovány manželům z titulu toho, že uzavřeli tento svazek, že jsou právem. To prostě tak není. Tyto věci nejsou práva, jsou to vesměs - s výjimkou toho, kdy se jedná o povinnosti, o tom ještě budu hovořit - výhody, a nikoli práva ve smyslu nabytí práv. Tedy tvrdit, jak to tvrdil pan poslanec Matulka, že my vlastně diskriminujeme homosexuální páry nebo homosexuální jedince tím, že aby oni mohli nabýt svých práv, je nutíme do heterosexuálních, tedy nepřirozených svazků, to je naprosto nesmyslná argumentace. Je asi podobná argumentaci, která by tvrdila, že tím, že stát poskytuje některé výhody třeba zdravotně postiženým, že tím nutí zdravé lidi, aby se oslepovali, připravovali o končetiny apod., aby dosáhli těchto svých tzv. práv. Nejde prostě o práva, jde vesměs o výhody spojené s institucí manželství a s tím, jaký má tato instituce tradičně společenský, kulturní a náboženský obsah. To se uznává sice v důvodové zprávě, ale ten zákon s tím prostě v souladu není. To je jedna věc.

Druhý chybný předpoklad je, že manželství je smlouva mezi dvěma lidmi. Manželství prostě není historicky ani jinak smlouvou mezi dvěma lidmi, manželství je smlouva mezi těmi dvěma lidmi, kteří ho uzavírají, a mezi společností - přinejmenším -, tradičně samozřejmě mezi nimi a Bohem. Z toho také vyplývá jiné postavení manželství než u lidí, kteří spolu nejsou sezdáni. Čili i tento předpoklad je po mém soudu chybný.

Jaké důsledky může mít přijetí tohoto návrhu zákona?

Jednak jde o to, že dojde ke zvýhodnění homosexuálních svazků. Já se přiznám, že nevím proč. Tady se hovoří pořád o homosexuálních párech, ale ten zákon mluví o párech stejného pohlaví bez ohledu na to, zda ti lidé spolu mají sexuální nebo vůbec nějaký erotický vztah. Já nevím, proč jestliže já mohu uzavřít takový svazek řekněme se svým prastrýcem, se kterým žiji osaměle, proč ho nemohu uzavřít se svou pratetou, žiji-li s ní. Námitka, že při páru různého pohlaví si mohu svoji pratetu vzít, mohu s ní uzavřít manželství, je námitka nesprávná. To je právě příklad toho, že já bych byl nucen učinit něco proti svému svědomí, popř. proti své víře, abych získal nějaké výhody. Čili tady se domnívám, že je ta chyba, že ten zákon je svázán s tím, že jde o svazek partnerů pouze stejného pohlaví.

Dochází také k tomu, že tento svazek, který má výhody manželství v mnoha ohledech, není svázán se stejnými povinnostmi. Manželství i při uzavření, i při rozvodu, je omezeno mnoha věcmi. Například manželé, když uzavírají manželství, musejí být informováni o svém zdravotním stavu, musejí znát své charakterové vlastnosti, ze zákona také si mají být věrni. Nic takového u registrovaného partnerství vůbec není a to je trošku rozdíl, když mluvíme a argumentujeme např. omezením infekce HIV - domnívám se. Podobně je tomu s rozvodem.

Čili tento svazek umožňuje z toho důvodu, že nemá taková omezení, která se vztahují na manželství, velmi snadné zneužití v mnoha oblastech. O některých už tady hovořili kolegové, já připomínám např. možnost pro cizozemce snadno nabývat nemovitosti v ČR - mimo jiné. Ale je jich k nalezení samozřejmě více a přiznám se, že sám nejsem schopen ani je nalézt, protože jsem se nezabýval tímto návrhem a touto otázkou tak dlouho jako zřejmě navrhovatelé, ale pokud bych se déle zabýval, asi bych se věnoval všem těm důsledkům, které to může mít.

Jsou tu tedy nepředvídatelné možnosti zneužití.

Další důsledky, které to může mít.

Z tohoto zákona, který hovoří o tom, že právní důsledky jsou stejné jako u manželství a že to neplatí, pouze pokud jde o úpravu ve vztahu k nezletilým dětem, z toho naprosto nevyplývá, že to nebude mít důsledky pro nezletilé děti jednoho z těch partnerů. Ti partneři totiž biologicky mohou mít děti s druhým pohlavím a také je mívají. A v případě uzavření tohoto svazku a získání manželských výhod to samozřejmě může mít dopad na nezletilé děti - v oblasti dědění, v oblasti vyplácení výživného, například, apod.

Dalším nebezpečným důsledkem po mém soudu může být dopad tohoto svazku na tradiční instituci rodiny a na ty výhody, které ještě společnost jí poskytuje. Domnívám se, že v dnešní době krize rodiny, kdy výhody, které jsou poskytovány státem, jsou po mém soudu nedostatečné k tomu, aby k rozpadu rodiny právě nedocházelo, je velmi nebezpečné tím, že vytvoříme takovýto podobný stav, který event. může být široce zneužíván, a pak už nikdo nevrátí ten stav do té doby, která byla před jejich registrovaným partnerstvím. Ale může se ukázat, že díky zneužívání těch výhod se budou muset ty výhody zrušit, a to pro všechny, tedy i pro manžele. Pak by to mělo výrazný dopad i do manželství.

Tedy závěr. Jak jsem řekl na začátku - je to příklad toho, že dobré úmysly jsou prosazovány nevhodnými prostředky. Jde o typický případ sociálního inženýrství, které je prováděno bez ohledu na tradici a má nepředvídatelné dopady na společnost a na tradiční instituce, o které se společnost opírá. A proto vám navrhuji návrh zákona zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Bartošková. Není tady, takže ztrácí pořadí. Slova se ujme pan kolega Payne, připraví se paní kolegyně Šojdrová.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, trochu mě mrzí, že v tomto parlamentu jsme si zvykli, že se nevede skutečná rozprava. Pak není divu, že nedokážeme zvládat krizové situace, protože demokratická parlamentní rozprava je právě ten vynález, který má stabilizovat stát, a bohužel tady se rozprava dlouhodobě nevede, a dokonce mám takový pocit, že vedení sněmovny si ani nepřeje, aby se rozprava vedla, a že pokud někdy je nějaké téma, které stojí za rozpravu, tak ho odloží na večerní hodiny, aby se o tom nedověděla ani veřejnost, aby tady bylo pokud možno co neméně kolegů a aby se rozprava nevedla. To mě docela mrzí.

Máme před sebou poslanecký návrh, který má upravovat registrované partnerství osob stejného pohlaví. Podstatou tohoto návrhu je, že staví na stejnou právní úroveň registrované partnerství a rodinu. Co je pozoruhodné, že k této právní koncepci - postavit rodinu a registrované partnerství na stejnou úroveň - vláda nevyslovila žádnou připomínku. Připadá mi to velmi zvláštní. Je zarážející, že máme ministra pro legislativu, který v této věci nezvedl prst a neupozornil na problémy, které z této věci vyplývají, nevidíme výsledky jeho práce.

Poukáži ještě na některé právní rozpory, které jsou v tomto návrhu. Ministr pro legislativu k této věci ve vládě nevznesl připomínku, vláda tvrdí, že je všechno v pořádku. Pokusím se ukázat, že návrh má nedostatky v legislativním zpracování i v koncepci zákona.

Předně, a to zdůraznil i kolega Mašek, stát poskytuje určité zvýhodnění pro rodinu. Vychází to z poučky, která se učí v 1. ročníku politických věd, že stát, národ, má zájem na svém přežití. Proto obecně řečeno má zájem na generačním pokračování. Je to v nejvlastnějším zájmu státu. Rodina, rodinná tradice, kořeny, z nichž vyrůstá strom, mají zásadní význam pro stabilitu společnosti. Není náhodou, že totalitní vlády vedly ideologický útok právě směrem ke zničení kořenů rodiny, tohoto zázemí, ze kterého každý člověk může čerpat.

Zároveň si troufám tvrdit, že zejména mladé rodiny s dětmi, matky, které se starají o malé děti, jsou v mnohém horší sociální situaci než případy, které si obvykle představujeme jako sociálně potřebné případy. Stát se zcela logicky snaží těmto mladým rodinám situaci ulehčit. Je to zcela v pořádku. Bylo by možno pokračovat ve výčtu důvodů, proč má stát zájem na tom, podporovat rodinu.

Nyní musím položit otázku: Jsou důvody, abychom stejným způsobem přistupovali k nové právní kategorii registrovaného partnerství, která se vymyká těmto důvodům? Souhlasím s tím, že je potřebné, abychom řešili situaci homosexuální menšiny, ale tvrdím, že je potřeba to řešit z naprosto jiných právních východisek, nikoli jako ekvivalent rodiny, ale jako program v kategorii podpory menšin. Máme různé menšiny, které jsou z různých důvodů v méně výhodné pozici, a stát takovýmto menšinám poskytuje určitou podporu. To je zcela v pořádku.

Myslím si, že kdybychom postupovali z hlediska této filozofie, mohli bychom řešit jednotlivé konkrétní problémy, které jsou s touto menšinou spojeny. Věřím, že bychom pro ně našli přiměřené řešení. Tento přístup, ke kterému vláda nemá výhrady, a to mě šokuje, považuji za špatný.

V § 4 návrhu se říká, že důsledky registrovaného partnerství jsou stejné jako důsledky manželství. To má ovšem dalekosáhlé důsledky. Je překvapivé, že ministr pro legislativu se toho nevšiml.

Přistoupím k zásadnímu legislativnímu omylu, který v zákoně existuje. Podle debat ve sdělovacích prostředcích mám dojem, že si předkladatelé uvědomovali situaci, že může vzbuzovat veřejnou diskusi problematika svěření dětí do péče takovýchto párů. Možná že předkladatelé měli toto na mysli, když v § 4 stanovili, že právní následky registrovaného partnerství neplatí, pokud jde o úpravu právních vztahů k nezletilým dětem. Tady se navrhovatelé zřejmě přehlédli, protože úprava vztahů k nezletilým dětem je záležitostí výsostně rozvodovou. Týká se to pouze situací, kdy se normální rodina rozvádí a soud upravuje vztahy k nezletilým dětem. Mám dojem, že předkladatelé měli na mysli osvojení, což je jiná kategorie. Tam by toto ustanovení mělo smysl. Pokud bychom to takto nechápali, text návrhu nedává v § 4 vůbec žádný význam. Text je tam tak napsán, že jeho výklad není zřetelný. Důvodová zpráva je tak stručná, že k tomu neříká vůbec nic.

Svým způsobem mi připadá zvláštní, že by na základě tohoto zákona bylo zakázáno upravovat vztahy byť třeba homosexuálního rodiče k jeho dětem. To je diskriminace, nemá to žádný důvod. Jestli to má být obráceně, mělo-li jít o to, že nějaký z partnerů má dítě, chce se tím snad říci, že takovéto děti se nesmějí dostat do registrovaného partnerství? Předkladatelé v důvodové zprávě neuvedli žádné vysvětlení § 4, což je samo o sobě trestuhodné.

Uvedu několik důsledků tohoto zákona, s nimiž bychom se setkávali, kdyby byl schválen.

Především si myslím, že snad měli navrhovatelé na mysli osvojení, což je kategorie, o kterou by šlo, kdybychom chtěli zabránit, aby se děti nedostaly do takovýchto partnerských vztahů. Kdybychom toto ustanovení takto schválili, bylo by podle mého názoru v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Zákon o rodině říká, že osvojení je možné i pro jednotlivé osoby nežijící v manželství, nebo dokonce jen pro jednoho z manželů, který žije v manželství. Nevidím, z jakých důvodů by měly být osoby registrované podle tohoto zákona vyloučeny z práva, aby osvojovaly děti? To je diskriminace, která by byla v rozporu s naší Listinou práv a svobod.

Jsem si téměř jist, že takovéto ustanovení by bezprostředně muselo být zrušeno Ústavním soudem. Není totiž důvod diskriminovat homosexuální osoby, které se ke své orientaci přiznaly registrací.

Druhý důvod pro zrušení tohoto ustanovení by byl, že ČR přistoupila k Úmluvě o právech dítěte a k Deklaraci práv dítěte. Právo na osvojení je nikoli právo rodiče, alespoň podle nálezu Ústavního soudu, který byl v té věci učiněn, ale je to právo dítěte mít rodiče, který si je osvojí. Ústavní soud o této věci vydal velmi zajímavý nález pod č. 295/96 Sb. právě ve věci osvojení a na základě tohoto nálezu lze předpokládat, že Ústavní soud by zrušil i v tomto zákoně část § 4.

Zákon o rodině říká, že podmínkou osvojení je, že musí být v zájmu dítěte. To je v pořádku. Pokud například v zájmu dítěte je žít se svým strýcem, dědečkem nebo s jinou osobou, pak by tento zákon dítěti toto právo, které je garantováno Mezinárodní smlouvou o lidských právech, která má větší sílu než obyčejný zákon, odebíral, a proto je v rozporu s dalším mezinárodním dokumentem, který má charakter ústavního práva.

Obávám se, že navrhovatelé ani vláda tuto skutečnost nevzali v úvahu. Podle mého soudu není pravda, co píší navrhovatelé v důvodové zprávě, že navrhovaný zákon neodporuje ústavnímu pořádku, po mém soudu odporuje.

Upozorňuji dále, že návrh tohoto zákona bude mít určitý dopad pro mnoho mezinárodních smluv, protože jsme se v mnoha mezinárodních smlouvách zavázali garantovat určité výhody rodinám. Tím, že bychom jednostranně přistoupili na tuto úpravu, aniž bychom řešili přechodové vztahy vůči státům, které mají jiné rodinné právo, dostali bychom se do velmi zvláštní situace. To také předkladatelé neuvážili, když navrhovali § 4. Není vyloučeno, že bychom některé mezinárodní smlouvy museli renegociovat. S tím jsou ovšem spojeny nemalé náklady. Předkladatelé mimochodem neuvedli náklady, které jsou spojené s uvedením tohoto zákona v život, jak to přikazuje jednací řád, a to samo o sobě by bylo důvodem k neprojednání návrhu zákona, protože nesplňuje formální předpoklady k projednání.

Dalšími právními důsledky tohoto zákona může být nová forma tunelování. Zkusme si přestavit situaci, že osoby v obchodních společnostech se chtějí z nějakých důvodů vzájemně zaměnit. Stačí, aby na 14 dnů uzavřely registrované partnerství, protože jeho zrušení je po 14 dnech velmi snadné provést u notáře, protože vznikem registrovaného partnerství se vytváří bezpodílové vlastnictví, po 14 dnech je možné převést podíl v obchodní společnosti, nezdanitelné převody majetku včetně nemovitostí, vdovský či vdovecký důchod z jedné osoby na druhou.

To jsou všechno problémy, které nejsou domyšleny v tomto návrhu. Vůbec není domyšleno, jaký dopad by to mělo na státní rozpočet. Musím konstatovat, že v této věci je návrh zpracován velmi nedokonale.

Dokonce, kdybych napůl použil žertu, tak musím říci, že srovnávám-li partnerství podle tohoto návrhu zákona se zákonem o rodině, tak nakonec vlastně rodina je ve srovnání s partnerstvím svým způsobem diskriminována. Je vlastně výhodnější uzavírat partnerství mezi osobami stejného pohlaví než vstupovat do manželství

Vzhledem k tomu, že poměrně velké množství dvojic u nás již díky krizi rodiny nevstupuje do manželství, ale pouze spolu žijí bez manželského svazku, dospěl jsem po prozkoumání našeho právního řádu k závěru, že vlastně už je výhodnější zakládat spíše než rodinu heterosexuální společnost s ručením omezeným. Jisté problémy může činit například, když na vizitce na dveřích bude uvedeno Novákovi, s.r.o., a jistou komplikací může být složení statisíce korun jako základního vkladu do společnosti s ručením omezeným. Je potřeba mít nějaké věno. Ale na druhé straně partneři s ručením omezeným mají už jen samé výhody. Za předmět činnosti doporučuji takovým dvojicím uvést: péče o děti, výchova, rekreace dětí apod. Myslím, že český člověk, který je zvyklý obcházet zákony, si už najde další aplikace této možnosti, např. vedení rodinného rozpočtu a dohled finančního úřadu nad rodinným rozpočtem může pro některé manžele znamenat značnou výhodu. Výhodné je, že nemusí platit také dědickou daň, výhodné je, že pro některé páry může být zákaz konkurence, která platí mezi různými společnostmi s ručením omezeným, také svým způsobem výhodou. Stát je povinen dohlížet, aby si společnosti s ručením omezeným navzájem nekonkurovaly nekalým způsobem, což by byla manželská nevěra.

V rodině s.r.o. se také hlasuje, rozhoduje podle našeho práva většina. V případě rovnosti rozhoduje hlas předsedajícího, což by mnozí možná uvítali. Obchodní zákoník zná i osoby ovládající a osoby ovládané v rámci obchodních společností. Přitom to má ještě jednu výhodu. Počet společníků v takové obchodní společnosti nemusí být omezen na jednoho muže a jednu ženu. Další výhodou je, že zrušení s.r.o. je mnohonásobně levnější než rozvod a je to také snazší, bezpodílové vlastnictví je ovšem stejné v případě s.r.o jako v případě rodiny. Mnohé z rodinných nákladů lze potom zahrnout do nákladů s.r.o, dokonce možná dovolená s dětmi u moře by se dala zahrnout do nákladů. Při troše píle by bylo možné dostat dokonce na rodinu s.r.o podporu v rámci malého a středního podnikání, anebo získat podporu od ministerstva školství.

Trochu přeháním, ale obávám se, že rodina se u nás dostává již do tak absurdního a diskriminovaného postavení, že přijetí tohoto zákona by bylo jen dalším krokem k tomu, abychom klasickou kategorii rodiny přivedli až téměř do absurdního postavení, že vstupovat do rodiny se v podstatě nevyplácí.

Vzhledem k řadě formálních legislativních nedostatků doporučuji vrátit návrh navrhovatelům k přepracování. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. S faktickou poznámkou paní kolegyně Rujbrová.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji, pane předsedající. Nechtěla bych zneužívat technické poznámky k nějakému právnímu nebo věcnému rozboru, ten bych si nechala až na závěrečné hodnocení rozpravy. Chtěla bych ale všechny řečníky požádat, aby se pokusili vyjadřovat svůj vlastní, ať už věcný, nebo právní názor, a nevyjadřovali se k tomu, co předkladatelé mysleli, co nedomysleli, případně kde pro myšlení nepoužívali hlavu. Mám na mysli zejména pana předřečníka, protože porovnával zákon o rodině, který má být aplikován na tento zákon, a vyjadřoval se k tomu, že se týká pouze vztahů mezi rodiči a dětmi při rozvodu.

Požádala bych vás, pane předsedající, abyste požádal pana předřečníka, aby se na tento zákon - tím spíš, že jej pozítří máme znovu projednávat - podíval.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega Smetana s faktickou poznámkou.

Poslanec Martin Smetana: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jménem poslaneckého klubu republikánské strany žádám o přestávku na poradu klubu v délce 45 minut. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, zbývaly dvě dámy, které měly vystoupit, abych mohl uzavřít rozpravu. Beru na vědomí žádost klubu SPR-RSČ na přestávku, aby bylo zabráněno tomu, aby byla dokončena rozprava, takže jí vyhovuji. Považuji to zkrátka za možnost poslaneckého klubu a nemám možnost tomu zabránit.

Sejdeme se zítra v 9 hodin k tomu, abychom pokračovali v rozpravě k tomuto bodu. Přerušuji tento bod i tuto schůzi do zítra 9 hodin. Děkuji vám a přeji dobrou noc. Současně konstatuji, že jménem předsedy Poslanecké sněmovny svolávám na 19.30 hodin jednání organizačního výboru této sněmovny. Děkuji.

předešlá následující