Jedná se o prvé čtení. Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 124 a stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 124/1. Prosím, aby předložený návrh za navrhovatele uvedla paní poslankyně Zuzka Rujbrová. Prosím, paní kolegyně, ujměte se slova.

Ještě se pokusím zjednat trochu důstojnější atmosféru v sále. Všechny vás, kteří se nechcete nebo nemůžete věnovat projednávanému bodu, žádám, abyste opustili jednací síň. Svým chováním jinak neumožňujete řečníkovi, aby řádně mohl plnit svou úlohu a ani těm, kteří chtějí řečníka poslouchat.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji vám, pane předsedající. Členové vlády, dámy a pánové, po uplynutí jednoho roku se na vaše stoly znovu dostává tisk, tentokrát označený číslem 124, obsahující návrh zákona, který si klade za cíl zrovnoprávnit jednu z menšin žijících v České republice s ostatními. Jde o menšinu gayů a lesbiček, tedy osob, které jsou citově a sexuálně orientovány na osoby stejného pohlaví.

Podle odborníků jde přibližně o 4 % naší populace, tedy necelých půl milionu lidí. Domnívám se ale, že není příliš důležité, kolika osob se navrhovaný zákon dotkne, ani to, kolik jich skutečně využije. Za podstatné pokládáme, že ve společnosti, která se pokládá za demokratickou, žijí občané, kteří mají méně práv než ti druzí. Dnes už je vědecky prokázáno, že je homosexualita vrozená, není dědičná, nelze naučit nebo odnaučit výchovou.

Česká veřejnost je podle výzkumů veřejného mínění k soužití osob stejného pohlaví velmi tolerantní a jsem ráda, že i bývalá Československá republika byla v roce 1961 jedním z prvních států, který ustoupil od kriminalizace homosexuální menšiny.

V Evropě nyní probíhá široká diskuse o zrovnoprávnění soužití osob stejného pohlaví, které je již od roku 1989 uzákoněno v Dánsku, od roku 1993 v Norsku, od roku 1994 ve Švédsku a v posledních letech ve Finsku, Maďarsku, Nizozemsku a příslušné zákony se připravují nebo jsou již předmětem projednávání ve Francii a v Německu. Konečně i rezoluce Evropského parlamentu ze září 1998 žádá, aby žádná ze zemí, které diskriminují gaye, nebyla přijata do Evropské unie.

Asi se mě zeptáte, v čem je u nás homosexuální menšina diskriminována. Problém je v tom, že práva, která jsou heterosexuálům žijícím v manželství a v některých případech pouze ve vztahu druha a družky, přiznávána automaticky, ze zákona, osoby stejného pohlaví automaticky nemají. Některá z těchto práv si sice mohou upravit smluvně, například práva majetková, ale proč u jedněch zákon soužití předpokládá a u druhých nikoliv. Další práva prostě nemají vůbec, a to ani tam, kde je zákon například druhovi a družce, kteří mají v manželství možnost volby, přiznává.

Uvedu příklad. Homosexuál sice může závětí odkázat svůj majetek příteli, s nímž strávil celý život, ale tento přítel zaplatí na daních 7x více než manžel, který je navíc zákonným dědicem. A podobných případů je celá řada.

Po diskusi, která zde zazněla před rokem, kdy jsme si pozorně vyslechli argumenty, které proti obdobnému návrhu zákona zazněly, jsme se pokusili s těmi, které lze pokládat za věcné, vypořádat. Eliminovali jsme na rozdíl od současného institutu manželství na minimum možnost zneužití svazku osob stejného pohlaví, například v oblasti svazků s cizinci nebo s komplikováním rozchodů homosexuálních dvojic.

I nadále trváme na tom, že by dvojicím stejného pohlaví nemělo být umožněno přebírat děti do společné náhradní péče. Neumožňujeme svazky těchto osob na rozdíl o uzavírání manželství před dosažením plnoletosti. Dokonce jsme i vážně přemýšleli o tom, že práva, která chceme osobám stejného pohlaví přiznat, promítneme do příslušných právních předpisů a opustíme legislativní zkratku, která s taxativně vyjmenovanými výjimkami , tedy například možností osvojení dětí, přiznává těmto párům podobná práva jako mají osoby žijící v manželství.

Pokud by vůle sněmovny k tomuto řešení převládla, máme podobný návrh pro diskusi ve výborech připraven. Bráníme se ale tomu přiznat osobám stejného pohlaví pouze práva z oblasti práva soukromého, protože tím bychom jejich diskriminaci neodstranili.

Dámy a pánové, vidím, že tento návrh zákona se statisticky osobně dotýká pouze asi osmi z vás. Zkuste si ale uvědomit, že této menšině nejde ani tak o přiznání majetkových výhod, jako spíše o legalizaci jejich soužití s partnerem stejného pohlaví.

následující