Nyní mi dovolte se zmínit o některých konkrétních skutečnostech, které tento zákon řeší a které jsou pro mne vzhledem k vytvoření si názoru na tento problém naprosto zásadní. Chci zdůraznit, že tento návrh opravdu nedostatečně respektuje pojetí rodiny a také její role v naší společnosti. V § 7 předloženého návrhu zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví je uvedeno, že partnerské soužití má stejné právní následky jako manželství, pokud tento zákon nestanoví jinak. Tam, kde jiné právní předpisy mluví o manželství a manželech, použijí se tato ustanovení na partnerské soužití obdobně. Podle odstavce 3 téhož paragrafu projednávaného zákona se hovoří o tom, že to neplatí, pokud jde o úpravu vztahu k nezletilému dítěti.

Úzký významový vztah partnerského soužití k instituci manželství by však podle mého názoru vedlo v praxi k řadě podstatných důsledků, které nejsou v návrhu v potřebné míře zohledněny a nejsou také dostatečně diskutovány ani v důvodové zprávě. Návrh zákona vůbec neřeší řadu konkrétních situací, které sebou partnerské soužití přináší a které jsou již známy v zahraničí. To je například, když jeden z partnerů je již biologickým rodičem dítěte, problémy dědického práva v případě dětí, problémy vyživovací povinnosti, možnost či nemožnost umělého oplodnění.

Je třeba zdůraznit, že možnost adopce dětí nebo umělého oplodnění se vyskytuje v zahraničí jako požadavek na právní zakotvení ze strany homosexuálních párů. Jako příklad si dovolím uvést Dánsko, kde sdružení homosexuálů požadují nyní po deseti letech platnosti zákona o partnerském soužití možnost adopce dětí, společnou péči o dítě a také umělé oplodnění. Při nejasném vymezení této zvlášť složité i z etického hlediska důležité problematiky v parlamentním tisku 124 se tak vytváří nepřímý prostor pro následné požadavky obdobného charakteru, jako jsou uvedeny v zahraničí.

Obávám se, že předloženým návrhem zákona s nevyřešenými detaily bychom mohli zbytečně některé děti vystavit rizikovým podmínkám zkreslujícím představu jejich budoucího života. Předkladatelé se částečně o tomto problému zmiňují ve zvláštní části, v komentáři k § 7, avšak tento komentář z mého hlediska problém ohrožení podmínek rozvoje dítěte neřeší.

Z mezinárodního srovnání úpravy registrovaného partnerství vyplývá převládající rozdílný přístup k manželství a registrovanému partnerství. Pojmy sňatek a manželství tedy zůstávají vyhrazeny pro heterosexuální manželství. Snahy o liberálnější pojetí jsou spíše jen okrajové, jak vyplývá ze srovnávací studie, kterou má každý dostupnou v naší knihovně.

Zajímavá ze zkušenost z rozhodnutí Ústavního soudu v Maďarsku v roce 1995, kdy sice byl vysloven požadavek na ukončení diskriminace stejnopohlavních vztahů, ale zároveň Ústavní soud rozhodl, že upření plných práv na uzavření manželství stejnopohlavním párům je v souladu Ústavou Maďarské republiky. V občanském zákoníku Maďarské republiky byla pak v roce 1996 přijata inspirativní novela rozšíření institutu druh-družka na homosexuální páry: "Životními druhy, pokud není jinak stanoveno právními předpisy, jsou dvě osoby žijící ve společné domácnosti, v citovém a hospodářském svazku, aniž by vstoupily do manželství."

Princip předloženého návrhu zákona, podle kterého partnerské soužití bude mít stejné právní následky jako manželství, pokud tento zákon nestanoví jinak, vede v rozporu s tvrzením v důvodové zprávě evidentně k dopadům také na státní rozpočet. Jde o dopady na příjmovou část v případě daňových úlev, na výdajovou stránku pak např. v oblasti vzniku nároků na vdovský či vdovecký důchod.

Pokud projednávaný návrh bude přijat v předložené podobě, dojde k řadě nepředpokládaných celospolečenských dopadů. Předkladatelé si pravděpodobně při zpracování návrhu potřebnými detaily dostatečně nezabývali. Navrhuji proto, aby tento návrh byl zamítnut. Zároveň doporučuji předkladatelům i sněmovně zvážit možnost řešení celého problému cestou úpravy občanských práv obdobně jako v Maďarsku.

Dámy a pánové, chci zdůraznit, opravdu mne k tomu nevede upírání rovných práv komukoli z těchto občanů. Naopak jsem přesvědčena, že jsou jen trochu odlišní než my, a považuji za zbytečné o tom hovořit. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Nyní bude hovořit pan poslanec Melichar, připraví se pan poslanec Kalousek.

Poslanec Jaroslav Melichar: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, již podruhé je Poslanecké sněmovně předložen návrh o partnerském soužití osob téhož pohlaví, když v minulém období byl nazván registrovaným partnerstvím. Myslím si, že název podstatný není, důležitější je obsah. Ten je stejný. Tentokrát však doufám v příznivější výsledek.

Osobně řadím tento zákon do skupiny těch předloh, které coby jako lakmusový papírek prokáží, do jaké míry jsme - obrazně řečeno - schopni překročit svůj stín, jak moc či málo podléháme zažitým mýtům a předsudkům vůči občanům odlišnější sexuální orientace, než je obvyklá. Někteří z nás jsou dejme tomu ochotni před takto orientovanými osobami zavřít oči, případně je litovat nebo na ně pohlížet jako na handicapované jedince, se kterými si příroda podivně zahrála. Tedy nebudou je veřejně zatracovat, ale přáli by si, aby zůstali v ústraní, aby nebyli na očích tzv. normální společnosti. Nechci polemizovat o takovém nahlížení či hodnocení homosexuality, protože od toho jsou odborné semináře, kde se mohl s touto problematikou seznámit každý, kdo chtěl získat ke svému přemýšlení či závěrům dostatek informací.

Chci zdůraznit, že předloha zákona v žádném případě nenahrazuje rodinu ani manželství. Námitka, že přijetím zákona je ohrožena rodina coby základ státu, je námitka nepravdivá. Registrované partnerství osob stejného pohlaví není manželstvím, neuzavírá se sňatek, ani neumožňuje adopci či osvojení dětí.

předešlá následující