Já to rád říkám na příkladu daňových úlev na nezaměstnaného, resp. o domácnost pečujícího manžela nebo manželku. To je opravdu smysluplné jenom v těch případech, kdy se počítá, že nezaměstnaný, resp. o domácnost pečující manžel nebo manželka se stará o rodinu, stará se o společnou domácnost, případně když nejsou děti, že se na to připravuje a po dvaceti nebo třiceti letech starosti o domácnost už není ochoten nebo schopen pracovat. Žádné takové daňové úlevy nejsou v jakémkoli jiném typu společného soužití, ať už se budu starat o staré rodiče nebo o dospělé děti, nebo spolu budou žít dvě sestry. Žádné takové daňové úlevy nemají.

V okamžiku, kdy přejdeme na konkrétní veřejnoprávní výhody, které návrh zákona poskytuje, nebo které mají být zákonem přiřčeny, najednou debata poběží úplně jinak a nebude v této emotivní rovině tolerance nebo netolerance. Myslím, že by to bylo správné.

Poslední poznámka - pan kolega Pejřil zmínil, že problém je ve vyspělých zemích víceméně vyřešen. To není pravda. V Evropě mají problém registrovaného partnerství vyřešení severské státy, tj. státy s velmi odlišnou právní tradicí, a Maďarsko, a to ještě v podobě, kterou jsem zmiňoval, a která je výrazně jiná než podoba před námi ležícího návrhu zákona. Ostatní evropské země, včetně velkých, jako je Itálie, Německo, Francie a Španělsko tento problém zatím vyřešený nemají. Také diskutují o tom, jakým způsobem má být tento problém řešen. Ve většině případů se spíše kloní k formě jakési soukromoprávní smlouvy, která by znamenala některé výhody ze strany státu.

Nemohu než souhlasit s kolegou Paynem, který řekl, že tento návrh o registrovaném partnerství chce veškeré výhody, které jsou zákony tohoto státu přiznávány manželství, a žádné povinnosti z toho vyplývající. Toto je podle mého názoru hluboká pravda a měli bychom se při hlasování o tomto návrhu zákona nad ní zamyslet.

Vzhledem k tomu, co jsem již řekl, a protože si myslím, že je to problém, o kterém sněmovna má diskutovat, navrhuji vrácení k dopracování tak, aby si institut partnerského soužití osob téhož pohlaví nehrál na manželství, ale byl nám předložen v podobě, která má řešit problémy, které v této oblasti asi mnozí z nás cítí.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Bendovi. Před panem poslancem Jičínským se s faktickou poznámkou hlásí paní kolegyně Šojdrová.

Poslankyně Michaela Šojdrová: Děkuji. Pane předsedající, přihlásila jsem se s technickou poznámkou k vystoupení kolegyně Dostálové. Ta nám sdělila, že i v tak religiózní zemi, jakou je Španělsko, byl přijat tento zákon. Není to pravda. Já se domnívám, že emoce nemají místo jak v projevech odpůrců tak ani v projevech zastánců tohoto zákona. Ve Španělsku takový zákon nebyl přijat. Mrzí mně, že jsou zde používány nepravdivé argumenty.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Šojdrové. Nyní bude hovořit pan poslanec Jičínský, připraví se pan poslanec Zahradil.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené shromáždění, v první větě chci říci, že podporuji, aby tento návrh zákona byl postoupen do druhého čtení a aby podrobnější diskuse pak proběhla o jeho jednotlivých ustanoveních v rámci jednání výborů a v rámci druhého čtení ve sněmovně. Říkám to proto, že při minulém jednání jsem navrhl zamítnutí, nebo jsem byl s těmi, kdo navrhli zamítnutí. Obávám se, že došlo tehdy k přílišnému vyhrocení situace v tom směru, že diskuse probíhala - a tak to bylo i mediálně traktováno - kdo je pro, kdo je proti, bez ohledu na to, jak je dobrý úmysl proveden právně.

Z tohoto hlediska jsem už žádal některé navrhovatele, aby nám dali k dispozici dejme tomu překlad norského zákona a třeba návrh připravovaného francouzského zákona, o kterém v současné době ve Francii probíhá polemika, nebo návrh maďarského zákona, abychom měli dva právní texty, s nimiž můžeme náš návrh srovnat. Považuji to za důležité, protože takové srovnání nám ukáže, jak se určité problémy, o kterých se tu vede diskuse, řeší, a ne vždy je účelné vymýšlet vlastní úpravu. V tomto směru se obracím znovu na navrhovatele, aby jeden ze schválených zákonů nebo jeden z návrhů, o kterých jsem hovořil nebo případně jiný nám dali k dispozici, protože to je skutečně důležité.

Jinak je pochopitelné, že v této věci jsou lidé rozděleni. Nemyslím si také, že diskuse, která tu probíhá, odvrátí kohokoli od úmyslu tyto ideje podpořit a obráceně, i kdyby probíhala ještě mnoho hodin. Je přirozené, že tu zaznívají různé názory, ale míra jejich dosahu na ty, kdo mají jiný názor, je podle mého názoru velmi omezená. I toto bychom měli mít na mysli, abychom zbytečně neopakovali argumenty.

Můj návrh je doporučit návrh zákona do druhého čtení. Doporučuji rovněž prodloužit lhůtu o 20 dní. Žádám navrhovatele, aby opatřili ještě alespoň dva překlady příslušných zákonů, protože přehled, který jsme dostali z Parlamentního institutu, obsahuje srovnání idejí, ale nikoli konkrétní právní úpravu, a o konkrétní právní úpravu teď jde.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Hovořit bude pan poslanec Zahradil, připraví se paní kolegyně Dundáčková.

Poslanec Jan Zahradil: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, ani já nebudu zbytečně protahovat tuto diskusi, protože mám pocit, že její délka je přímo úměrná klesajícímu zájmu poslanců a navíc mám pocit, že ti, kteří zde v jednací síni zbyli, patří k té či oné straně, tzn. buď k rozhodnutým příznivcům nebo k rozhodnutým odpůrcům zákona, a ti, kteří zde nejsou, nenáhodnou shodou okolností patří mezi ty, kteří nevědí, nebo nejsou rozhodnuti jak mají hlasovat. Přiznám se, že bych byl docela rád, kdyby tato situace zůstala zachována i během hlasování. Dovoluji si na úvod svého vystoupení vyslovit nepřímý apel těm, kteří nejsou rozhodnuti a nevědí jak mají hlasovat, aby to vyřešili jednoduše tím, že se odhlásí, že sněmovnu opustí. Jak známo, podle jednacího řádu je sněmovna usnášení schopná za přítomnosti jedné třetiny poslanců. Tím sníží kvorum a potom tedy nechť se rozhodne mezi rozhodnutými.

Já předpokládám, že vzhledem k tomu, že patřím ke spolupředkladatelům tohoto zákona, tak je asi předem jasné, jaká stanoviska je ode mne možno očekávat, a proto jsem také svůj původně dosti rozsáhlý projev zkrátil na zcela nezbytné minimum. Musím se

přiznat, že charakter debaty - až na některé výjimky - mě zatím překvapuje docela příjemně svou věcností. Nebyl jsem sice v minulém období členem této sněmovny, leč z doslechu a ze sdělovacích prostředků si dosti dobře pamatuji, že minulá debata se odvíjela na poněkud jiné úrovni. Já jsem rád, že tomu v tomto případě již tak není.

Chtěl bych ještě připomenout, že řadu problémových okruhů spojených s tímto zákonem bylo možno diskutovat na semináři, který všichni navrhovatelé speciálně k tomuto účelu uspořádali před několika týdny zde na půdě Poslanecké sněmovny.

předešlá následující