Znovu apeluji na tuto třetí kategorii kolegů, kteří nejsou rozhodnuti, nevědí, jak se mají vyjádřit, aby tuto sněmovnu v okamžiku hlasování opustili, snížili kvorum a nechali ty, kteří jsou pro, a ty, kteří jsou proti, aby změřili své síly v rovnocenném parlamentním duelu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Zahradilovi. Jen bych připomněl, že nelze kteréhokoli poslance vyzývat k tomu, aby se vzdal své povinnosti a svého práva, aby zde nebyl při hlasování.

Teď jsem viděl dvě faktické. Jedna pana poslance Tollnera, takže ten jako první.

Poslanec Pavel Tollner: Děkuji za slovo. Já bych jen doplnil loňský rok. Mám údaj, že od března 1998 do května 1998 došlo 45 petic, 2784 podpisů k vyjádření nesouhlasu. Já souhlas nemám, protože já jsem pro nesouhlas. Divím se navrhovatelům, že si neobstarali údaje, kolik přišlo petic a dopisů k takovéto věci. Děkuji.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Ještě nyní s faktickou poznámkou paní kolegyně Dostálová. Potom řádně paní kolegyně Dundáčková.

Poslankyně Kateřina Dostálová: Pane předsedající, dámy a pánové, já bych ráda reagovala na poznámku paní kolegyně Šojdrové, která zde zazněla.

Já bych nejen ji, ale i vás, chtěla ubezpečit v tom, že četnost mých vystoupení na této půdě není tak velká jako mých ostatních kolegů. Ale pokud se už rozhodnu k nějakému tématu vystoupit, tak se na to téma připravím. A já bych ráda kolegyni Šojdrové předložila článek z minulého týdne z tisku, komentář přímo k projednávání tohoto zákona, kde je stanoven i letopočet, kdy ve Španělsku byl tento zákon přijat. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má paní poslankyně Dundáčková, připraví se pan poslanec Jaroslav Zvěřina.

Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní předsedající, přítomní členové vlády, dámy a pánové, bylo již řečeno mnoho a já nechci dnes unavovat a prodlužovat jednání souvislým projevem. Pouze bych se soustředila na jednu část, na to, co tu bylo řečeno, s čím jsem se neztotožnila.

Odmítám připustit, že hlasování o tomto zákonu je zároveň hlasováním o vydělování někoho ze společnosti, o netoleranci nebo intoleranci, o zrovnoprávňování někoho a o právech stejných, jako pro heterosexuální většinu.

My přece nehovoříme o tom, jestli má nebo nemá být někdo zrovnoprávněn, jestli má být vydělován ze společnosti nebo jestli je nebo není ohrožena rodina. Dokonce ani s tím se nemohu ztotožnit.

Hovoříme o právech určité minoritní skupiny - s tím lze souhlasit, ale tato práva podle mne nejsou dostatečně definována. Hovoříme o právní normě a právní norma musí pomýšlet na následky, které vnese do společnosti, nemůže samozřejmě žádný právní vztah vytvářet. Nedomýšlejme a nedomnívejme se, prosím, že tím, že budeme deklarovat něco, že skutečně pozitivistickým způsobem změníme vztah společnosti k nějaké menšině. To nenastane v žádném případě.

Naopak, v případě, že přijmeme tuto právní normu, která se netýká pouze řádově půl milionu spoluobčanů, kteří jsou jiné sexuální orientace, ona se také bude týkat jejich dětí. Ne těch, které jim nemohou být svěřeny podle tohoto návrhu do společné péče, ale těch, které oni už mají v okamžiku, kdy do tohoto potencionálního svazku vstupují. A nikdo mě nepřesvědčí o tom, že takovéto páry neexistují, že budeme zabraňovat ženě, která děti má, do takovéhoto svazku vstoupit, a nebo pokud chceme této ženě zabránit, ostatně stejně jako muži, který má dítě ve vlastní výchově, aby do takového svazku vstoupili, tak potom o tom hovořme, diskutujme a tento návrh přijměme i s ohledem na toto další právo, a sice na právo dětí.

Já se domnívám, že práva dětí v našem právním řádu jsou už v tuto chvíli velmi špatně vyjádřena, že naše děti ve vztahu k našim soudům a k našim institucím jsou už v tuto chvíli poměrně dost bezprávná, a nedomnívám se, že tato právní norma není o společné výchově. Hrozně ráda bych slyšela odbornou diskusi o tom, vidím, že paní předkladatelka k tomu kroutí hlavou, a já věřím, že ve své závěrečné řeči se k tomu vrátí. Paragraf 7 této normy, která je navrhována, hovoří o tom, že partnerské soužití má stejné právní následky jako manželství. Musí je mít tedy se vším všudy. V odůvodnění tohoto zákona se hovoří o tom, že se nejedná o rodinně právní vztahy, že proto to neupravuje zákon o rodině a že to v žádném případě do rodinně právních vztahů nezasahuje.

Nezlobte se na mě, má-li mít partnerské soužití stejné právní následky jako manželství, potom ten, kdo do tohoto manželství vstoupil, musí mít stejná práva a povinnosti, jako je to v případě manželství.

Pokusím se to upřesnit. V případě, že žena, která vstupuje do takovéhoto svazku, má už z prvního manželství nebo za svobodna, zkrátka má, dítě, vstoupí do manželství, do řádného, normálního manželství, do partnerského vztahu s mužem, tento muž přebírá podle našeho zákona o rodině, a v tom jistě se mnou budete souhlasit, povinnosti při výživě a výchově tohoto dítěte. To jsou povinnosti, které jsou stanoveny zákonem a jsou také vymahatelné. A já se ptám. V případě tohoto svazku, bude to platit také? Bude mít tento zákon i tyto následky?

Netvrdím, že jsem zásadně proti, tvrdím, že si nedokáži v tuto chvíli na to udělat přesný názor právě proto, že o tom tato diskuse nebyla vedena. A myslím si, že o tom musíme vést diskusi. Musíme vědět dopředu, jak se postavíme k právům dětí, jak se postavíme k právům rodičů a k právům partnera, který není rodičem dítěte. Možná vám tento můj projev připadá zmatený, ale tvrdím, že návrh tohoto zákona je v této části schizofrenní. Hovoří o tom, že se nejedná o společnou výchovu, ale nemluví o tom, že k té společné výchově nemůže dojít. Já tvrdím, že k ní dojít může a že dokonce k ní docházet bude, a neupravuje přesným způsobem práva a povinnosti jednotlivých účastníků tohoto právního vztahu. To je, bohužel, zcela zásadní důvod, pro který já tuto normu nemohu podpořit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní kolegyni Dundáčkové, nyní bude hovořit pan poslanec Zvěřina, připraví se pan poslanec Starec.

Poslanec Jaroslav Zvěřina: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já se domnívám, že jsou tři věci na světě, kterým v této zemi a nejen v této zemi, rozumí úplně každý, tedy i poslanec. Těmi třemi věcmi jsou: sex, politika a sport. Angličané říkají football v této situaci. A myslím, že je to velmi případné.

Jsem trochu překvapen, co se tu našlo odborníků na sexuologii. To je věc, která je velmi pozoruhodná v této diskusi. Já bych ovšem chtěl říci, že návrh na registrované partnerství nebo na partnerské soužití osob stejného pohlaví není prostě žádná sexuologická tematika. Homosexuální orientace byla již v roce 1986, dámy a pánové, 13 let před touto diskusí, vyňata ze seznamu nemocí a vad Světové zdravotnické organizace. Berme to, prosím, na vědomí. Homosexualita není medicinalizovaná déle než 10 let a my se tu o ní bavíme, jako by to byla nějaká přítěž, porucha, vada, charakterový nedostatek, něco, co diskriminuje člověka ve vztahu k vlastním dětem - to mě tedy zaráží nejvíce. Opravdu si myslíte, dámy a pánové, někteří z vás, že homosexuální orientace způsobuje, že jsem-li homosexuál, nesmím vykonávat rodičovská práva nad svým dítětem? Vy si opravdu myslíte, že jsem-li slušný člověk a žiji se svým partnerem, tak nesmím požívat stejných výhod jako slušný muž a slušná žena, kteří žijí spolu dohromady? Vždyť to nemá logiku.

Já když slyším ty výhrady, tak jedna věc je mi nápadná. Tady zatím nepadl základní ideologický protiargument proti tomuto zákonu. Tím přece vůbec nejsou legislativní aspekty, tím přece nejsou žádné problémy se sdělováním majetku anebo s daňovými úlevami.

předešlá následující