On se teď zmiňoval o tom, že žádné věcné výhrady neslyšel. Já se domnívám, že jestliže z 35 evropských zemí je tento zákon pouze ve třech, tak to je věcný argument.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji za faktickou paní poslankyní Šojdrové, nyní se s faktickou pan poslanec Škromach, poté faktická pan poslanec Zahradil, poté faktická pan poslanec Ransdorf. Hovoří poslanec Škromach.

Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Hodně tady zaznělo řečí o vzájemné toleranci a pochopení. Já chápu, že mnohým se dobře vystupuje před galerií, která je nakloněna k této záležitosti a samozřejmě velmi vděčně reaguje na některá vystoupení. Nezlobte se, ale ta tolerance by měla být i vůči nám navzájem, protože já už si tady připadám tři hodiny nebo téměř čtyři hodiny jako znásilňovaný. Prosím vás, neznásilňujme se, vyjádříme svůj názor hlasováním. Myslím, že tu není navzájem, o čem se přesvědčovat. Já svůj názor mám, stejně jako myslím, že i ostatní dámy a pánové, a už ukončeme, řekl bych, tuto někdy nedůstojnou diskusi.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Škromachovi. Nyní faktická - pan poslanec Zahradil, poté faktická pan poslanec Ransdorf. V tomto pořadí to bylo, kolegové.

Poslanec Jan Zahradil: Děkuji. Pane předsedající, prohlašuji, že není pravda, že jsem řekl, že zde nezaznívají věcné argumenty. Je to možno zkontrolovat ve stenozáznamu. Pouze jsem řekl, že zde dochází ke směšování různých argumentačních rovin - věcných i nevěcných - a dále, že zde dochází ke směšování různých argumentačních rovin věcných. To je vše, co jsem řekl.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Zahradilovi. Nyní s faktickou pan poslanec Ransdorf a po něm řádně pan poslanec Lobkowicz Jaroslav. Prosím, pane kolego.

Poslanec Miloslav Ransdorf: Jenom k té poznámce o tom, kolik zemí má danou úpravu, nebo ne. V roce 1415 v Evropě byla jenom jedna země, která neměla inkvizici, a to České království. To ještě neznamenalo, že nepřítomnost inkvizice je zavrženíhodný fenomén.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Nyní bude hovořit řádně přihlášený pan poslanec Jaroslav Lobkowicz, připraví se pan poslanec Matulka.

Poslanec Jaroslav Lobkowicz: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Už tři a půl hodiny tady posloucháme diskusi na téma registrované partnerství. Toto vše platí daňoví poplatníci. Mám dojem, že zde přítomní zákonodárci žijí eventuálně mimo prostor a mimo čas. Tak dlouho se o tom myslím nemusí diskutovat, už jsme to mohli dávno odsouhlasit.

Já žiji na venkově. Když mluvím s lidmi a přišli jsme na toto téma, tak se mě tázali - nemáte nic lepšího na práci než o tomto diskutovat? Vím, že pro mnohé je to problém. Znám i lidi, kteří jsou homosexuálové. Velice si jich vážím, protože jsou dobří pracovníci. Ale musíme o tom tak dlouho diskutovat? Rád bych s touto diskusí skončil, protože máme ještě jiné, velice vážné věci, které chceme dnes projednat, o kterých chceme debatovat, například zemědělství. Teď již mají zemědělci podojeno a nevědí eventuálně, jestli zítra jim mlékárna odebere mléko. O tom jsme chtěli diskutovat hned po obědě, zatím to nevíme. Máme těžkosti s průmyslem, máme válku v Kosovu, máme problém s drogami, máme problém s nezaměstnaností a tak dále a tak dále, a přitom se zde bavíme o takovém - řekl bych - skoro náhradním problému, který by bylo možno strašně rychle vydiskutovat. Já doufám a přeji nám všem, abychom takových problémů našli ještě mnoho a ještě dlouho a dlouho zde o takových náhradních problémech diskutovali. Děkuji.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Lobkowiczovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Matulka. Je posledním přihlášeným do rozpravy. Prosím, pane kolego.

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, ačkoliv otázku lidských práv určité minority nepovažuji za vůbec žádný náhradní problém jako někteří, přesto jsem se málem do té rozpravy nepřihlásil, neboť kolegyně Dostálové mě velice mile překvapila a prakticky obsah mého diskusního vystoupení řekla za mě. Nicméně kolegyně Dostálová položila určitý dotaz odpůrcům tohoto návrhu zákona, aby upřesnili svou námitku v tom směru, že by snad měl být ohrožen institut rodiny. Položila otázku, jak má být ohrožen tímto zákonem institut rodiny. Nedočkala se odpovědi a já také ne. Já jsem schválně čekal na konec rozpravy, že třeba tu odpověď uslyším. Neuslyšel jsem. Tak já alespoň pro kolegyni Dostálovou zkusím odpovědět svým pohledem na tu otázku případného ohrožení rodiny.

V prvé řadě musím mluvit za sebe. Moje rodina tím ohrožena v žádném případě není a nemůže být. Žádné právo jí tímto totiž neubude, zatímco někomu přibude právo, které na rozdíl ode mne někdo jiný prostě nemá. A to mě nejen neohrožuje, že někomu to právo přibude, ale ani nevadí, a dokonce si přeji, aby se tak stalo. Podle mého přesvědčení je rodina ve skutečnosti víc ohrožena tím, že zákonná možnost registrovaného soužití osob stejného pohlaví doposud neexistuje. Tím je ohrožena rodina, neboť za prvé osoby homosexuální klasickou rodinu buď nezaloží vůbec, a tudíž prostě žádná rodina klasická nevznikne, zatímco by - byť i bezdětná rodina - zřejmě vzniknout měla - a to v souladu s jejich přirozeností. Za druhé osoby homosexuální mohou rodinu sice založit, ale bude to sňatek z rozumu. Bude to sňatek proti jejich přirozenosti, a tedy je iluzorní se domnívat, že by svým fungováním mohla vytvářet skutečně harmonické a případné prostředí pro výchovu dětí. Takovou rodinu bych považoval za velice ohrožený institut rodiny. Nebo je třetí možnost, co mohou udělat osoby homosexuální orientace, že najdou únik ze zakořeněných šablon našeho právního řádu volbou buď celibátního nebo řeholního osudu a popřípadě jiné struktury a společenství osob stejného pohlaví. Nevím, možná je nějaký zájem na tom, aby byly zachovány celibátní osudy a řeholní osudy i třeba těchto osob - nerozumím tomu - ale domnívám se, že tady je jasný spor o to, co je přednější, zda takovéto náhradní struktury anebo skutečně struktury partnerské, odpovídající přirozenosti osob.

(pokračuje Matulka)

Děkuji. Pardon, ještě ne. Zároveň bych rád, protože se jedná skutečně o otázku lidských práv, doporučil, aby pro případ, že projde tento návrh zákona do dalšího čtení, byl přikázán výboru petičnímu.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Matulkovi. Další přihlášku do rozpravy nevidím. Rozpravu uzavírám.

Kolegyně a kolegové, v tuto chvíli jsme u závěrečných vystoupení jak předkladatele, tak zpravodaje. Takže nejprve bych požádal o závěrečné vystoupení zástupkyni navrhovatelů, kterým je paní poslankyně Zuzka Rujbrová. Prosím, paní kolegyně.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji pane předsedající. Pro ty, kteří už jsou v tuto chvíli rozhodnuti, jakým způsobem vyjádřit svůj názor sděluji, že mají čas ještě dopít svou kávu, pokud nechtějí slyšet argumenty. Ne všichni o argumenty zájem mají, jak vyplynulo z diskuse, která zde zazněla.

Já se přiznám, že nebudu v této chvíli reagovat na to, na co reagovala už řada předřečníků, tedy na argumenty v rovině emotivní, ale chtěla bych se držet pouze argumentů, které zazněly v rovině právní a k mé lítosti jich byla pouze menšina. Ve stručnosti lze konstatovat, že je lze shrnout…

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Paní kolegyně, já vás přeruším v tuto chvíli, protože sněmovna nevypadá jako prostředí, ve kterém lze projednávat tak důležité věci, jako projednáváme, takže já bych všechny požádal, aby se chovali jako v jednacím sále dolní komory českého parlamentu. Kolegyně a kolegové, prosím vás o to velice důrazně a vás, paní kolegyně, žádám, abyste pokračovala.

předešlá následující