O úvodní slovo prosím zástupkyni navrhovatelů paní poslankyni Zuzku Rujbrovou a současně vás prosím všechny, aby paní poslankyně měla možnost toto své úvodní slovo přednést.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji. Paní předsedající, členové vlády, dámy a pánové, o návrhu zákona o partnerském soužití osob stejného pohlaví proběhla v prvém čtení široká diskuse.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, paní poslankyně. (Zvonění zvoncem. Hluk v sále.)

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji. Návrh byl projednán ve výborech ústavně-právním a petičním a nebudu zde opakovat proto argumenty, proč se domnívám, že by se i Česká republika měla zařadit mezi ty evropské státy, které již tuto problematiku upravují nebo přijetí podobných zákonů připravují.

V mezidobí jsem o partnerském soužití mnohokrát hovořila s těmi, jichž by se měl zákon týkat, a stále intenzivněji si uvědomuji, co pro ně možnost legalizace jejich vztahu znamená. Nechtějí být srovnáváni s manžely, nepožadují do své péče děti a dokonce se domnívám, že ani majetkoprávní aspekt navrhovaných práv pro ně není příliš důležitý. Prioritou je rovnost práv s heterosexuální většinou, legalizace a oficializace vztahu, který zatím - a to zejména na venkově - musí před svým okolím ukrývat, a dále pak jejich očekávání, že respekt před zákonem ovlivní i ty, kteří jsou zatím plni předsudků. Přáli by si mít možnost se ke svým partnerům oficiálně hlásit a přáli by si, aby se o ně jejich rodiče nemuseli bát.

Vím, že ani samotný zákon nemůže tato očekávání naplnit. Máme ale jeho prostřednictvím možnost dát veřejnosti signál, že stát její toleranci k menšině očekává. Buďte si prosím při svém rozhodování vědomi, že pro 4 % našich občanů je tento zákon daleko významnější než kterýkoliv z ostatních, které na této schůzi projednáváme.

Děkuji všem, kteří bez ohledu na svůj vztah k návrhu se pokusili předlohu upravit některými svými připomínkami. Za nejzásadnější z nich pak pokládám náměty pana poslance Cyrila Svobody, které se v podrobné rozpravě pokusím promítnout do konkrétních pozměňovacích návrhů.

Děkuji vám.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru a petičnímu výboru. Záznam o projednání z ústavně-právního výboru jsme obdrželi jako sněmovní tisk 124/2, usnesení petičního výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 124/3. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj ústavně-právního výboru pan poslanec Marek Benda.

Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, nebudu zdržovat. Usnesení 124/2, záznam ústavně-právního výboru, jste všichni dostali. Ústavně-právní výbor návrh projednal, přijal 8 bodů, které tam máte jako pozměňovací návrhy k návrhu zákona, ale na závěr nepřijal usnesení, kterým by ať už doporučil, nebo nedoporučil Poslanecké sněmovně, aby návrh zákona schválila. Pro nedoporučující usnesení hlasovalo 5 ze 13 přítomných poslanců, pro doporučující usnesení hlasovalo 6 ze 13 přítomných poslanců.

To je myslím všechno, co mohu říci o jednání ústavně-právním výboru.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Bendovi a nyní prosím, aby nás o jednání petičního výboru informovala zpravodajka paní poslankyně Kateřina Dostálová.

Poslankyně Kateřina Dostálová: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, navážu ve stručnosti na svého předřečníka a přečetla bych vám usnesení petičního výboru.

Petiční výbor po úvodním slově Zuzky Rujbrové, zpravodajské zprávě Kateřiny Dostálové a po rozpravě

1. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby návrh poslanců Zuzky Rujbrové, Jana Zahradila, Jitky Kupčové a Moniky Horákové a dalších na vydání zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví a o změně a doplnění některých zákonů schválila;

2. pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu, a zmocňuje zpravodajku výboru, aby podala tuto zprávu o výsledku projednávání tohoto návrhu zákona v petičním výboru.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Kateřině Dostálové a nyní otevírám obecnou rozpravu, do které je jako první přihlášena paní poslankyně Eva Fischerová, připraví se paní poslankyně Vlasta Parkanová.

Poslankyně Eva Fischerová: Paní předsedající, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, transformace naší společnosti do demokratické formy otevřela možnost přehodnocení řady vztahů a ukazuje se, že se také dotýká manželství a hlavně rodiny.

Návrh zákona o partnerském soužití je znovu předložen a je předložen v době, kdy stojíme před nutností řešit řadu jiných a podle mého názoru mnohem závažnějších společenských problémů, především z oblasti ekonomiky, kriminality, zahraničních vztahů, zdravotnictví i ze sociální oblasti.

Problematiku předloženého návrhu rozhodně nevnímám jako závažnou prioritu. Naopak si kladu otázku, s jakou mírou odpovědnosti, věcného a politického promyšlení četných existujících vazeb předkladatelé k tomuto kroku přistoupili. Jestliže zjišťuji, že argument uvedený v důvodové zprávě a ve formulaci samotného znění navrhovaného zákona neodpovídá stávající právní úpravě nebo se dokonce jeví jako rozporný - např. žádné dopady na státní rozpočet - pak si musím položit otázku o společenské odpovědnosti těch, kteří tento zákon předložili. Jejich přístup může být samozřejmě vědomý i nevědomý, i dobře míněný. Předkladatelé mohli podlehnout lobbování zájmové skupiny, mohli podlehnout také snaze o své zviditelnění. Jde totiž v  určitém směru v podtextu o choulostivou tematiku, která budí ve společnosti věci zcela neodpovídající pozornosti.

Skutečnost nedokonalého, neprovázaného a nijak zvlášť potřebného návrhu zákona vede ke snížení prestiže Poslanecké sněmovny, ke snížení efektivnosti naší práce a odvádí naši kapacitu od řešení mnohem a mnohem důležitějších společenských problémů, které skutečně vytvoření neodkladného právního rámce vyžadují.

Předložený návrh postrádá vyřešení celé řady nutných vstupních otázek a vyrovnání se s dostupnými poznatky v této oblasti. Chybí promyšlenější přístup hodnotící vazby na existující právní řád, např. zákon o matrikách, dopady na dědické právo, dopad na sociální zabezpečení, jak konečně vyplývá - pro mě s podivem - z kladného stanoviska vlády, které však má řadu výhrad.

Koncepce uvedená v důvodové zprávě návrhu zákona zdůrazňuje, že nemá jít o úpravu rodinněprávních vztahů, a zákon má tedy být oddělen od institutu manželství. Už samotné znění návrhu zákona tomu však neodpovídá. Tato svá tvrzení opírám o velmi kvalifikovaný a přitom srozumitelně zpracovaný článek prof. Haderky v Parlamentním zpravodaji č. 5 z roku 1999, který se zabývá analýzou opětovného pokusu o institucionalizaci homosexuálních svazků. Obracím se s prosbou ke všem poslankyním a poslancům, aby se pečlivě seznámili s obsahem tohoto článku, pokud ho nečetli, a to ještě před svým vlastním rozhodováním. Pro vážnější zájemce existuje velmi bohatá literatura zabývající se touto problematikou jak z hlediska mezinárodního srovnání, z hlediska sociologického nebo právně-politického přístupu. Informační studii Parlamentního institutu č. 5069 z roku 1997 nelze bohužel dnes již považovat za dostatečně informativní východisko pro podporu našeho v této věci velmi odpovědného rozhodování. Ukazuje se, že uváděné problémy partnerského soužití v ČR jsou v současné době řešitelné, a to i za stávajícího právního řádu, s využitím opor v dědickém právu, v možnostech využití instituce společné domácnosti v kombinaci se smlouvou o podílovém spoluvlastnictví. V citovaném Parlamentním zpravodaji č. 5/1999 na to okrajově ve vztahu k homosexuálům upozorňuje také článek prof. Pavlíčka o návrzích na novelu ústavy. Spolužijící osoby ve společné domácnosti při trvalejším vztahu mají totiž v našem právním řádu k dispozici dostatečné nástroje pro řešení svých zdůrazňovaných problémů. Cituji: "Náš právní řád vychází z možností dědění osob žijících ve společné domácnosti, a to bez ohledu na pohlaví." Tolik jen několik slov z dovětku prof. Pavlíčka.

Stejně tak vidím dostatečný prostor pro řešení bytových otázek osob žijících ve společné domácnosti. Jiným důležitým aspektem je dále nedostatečně zdůvodňovaná snaha předkladatelů o vytvoření nedůvodného přenesení práv a povinností manželů na partnerské soužití. Jde mj. i o výhody spojené se sociálním zabezpečením, tedy např. vyplácení vdovských nebo vdoveckých důchodů, které jsou v existujícím právním řádu ČR míněny jako kompenzace společenské funkce manželství a rodiny. Předkladatelé v důvodové zprávě tvrdí: zákon nemá přímý dopad na státní rozpočet. Toto tvrzení jednoznačně neodpovídá skutečnosti a bylo by tedy od nás velmi neodpovědné, kdybychom tuto skutečnost nebrali v úvahu.

Společensky významným rizikem návrhu je zpochybňování institutu manželství tím, že partnerské soužití je postaveno na prakticky stejnou právní úroveň. Vzniká tím jakési stínové manželství. Předkladatelé nemohou obhájit své další tvrzení o tom, že přijetí zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví neovlivní negativně sňatečnost či vytváření a stabilitu tradiční rodiny. Takové myšlenky dle mého názoru vycházejí z předpokladu, že rodina nemá podstatnější vliv na společnost. Domnívám se naopak, že rodina a přeneseně i společnost je dnes vážně ohrožena. Na rodině záleží více, než si možná někteří z nás uvědomují, a významnost rodiny by se naopak měla více zobrazit v našich zákonech, jakož i politických záměrech určených k zachování, pěstování a posilování rodiny jako základní demokratické jednotky společnosti.

Předkladatelé při diskusích o návrhu zákona o partnerském soužití tvrdí, že tento zákon není o dětech. Všichni víme, že děti se v těchto partnerských vztazích vyskytují a vyskytovat budou. Přesto předkladatelé o tomto problému a vazbách neúprosně i nadále mlčí. Výmluvný případ z České republiky byl publikován v Mladé frontě dnes 25. května 1999, a sice o dvou německých matkách, které se účastnily festivalu v Karlových Varech. Jedním ze závažných důsledků přenesení manželských práv na partnerské soužití je významné krácení práv dětí v oblasti dědického práva. Tento nový komplex vztahů není v důvodové zprávě vůbec analyzován.

Dobré pověsti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR i naší společnosti by nepochybně prospělo, kdybychom společenské problémy svými politickými rozhodnutími efektivně řešili místo toho, abychom je tvorbou mlhavě zastřených neodůvodněných institucí naopak vytvářeli či prohlubovali.

Dovoluji si tedy apelovat především na ty kolegyně a kolegy, kteří pod tíhou odpovědnosti zaostřují svoji pozornost na závažnější společenské problémy, aby nenechali snadno proklouznout tak zdánlivě jednoduchý a nevýznamný návrh zákona. Jako pozitivní vnímám v tomto ohledu záznam z jednání ústavně-právního výboru naší sněmovny, ze kterého je patrné, že členové výboru vyjádřili pochybnosti, i když možná pro neúčast některých nedospěli k jednoznačnému závěru.

Dámy a pánové, dovoluji si předložit návrh na zamítnutí tohoto zákona ve druhém čtení. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Omlouvám se paní poslankyni Parkanové, která je řádně přihlášena, a za chvíli jí udělím slovo. Nicméně po konzultaci s pracovníky Kanceláře Poslanecké sněmovny jsem zjistila, že jsme učinili jedno opomenutí, kterému nyní ještě můžeme učinit zadost. Já se chystám předložit procedurální návrh, abychom dnes po 19. hodině do 21. hodiny mohli hlasovat i o návrzích zákonů. Zdůvodňuji to tímto: na poradě vedení Poslanecké sněmovny s předsedy klubů došlo k dohodě, že se bude jednat mezi 19 a 21 hodinou, a byly vytypovány určité návrhy zákonů, které byly pro všechny poslanecké kluby nesporné a o kterých v této době bude možné hlasovat. Bohužel se nestalo to, že by v začátku schůze byl tento návrh schválen, činím jej proto dodatečně.

O svém procedurálním návrhu bych měla nechat rozhodnout hlasováním. (Námitky ze sálu.)

Byla jsem informována Kanceláří sněmovny, že o tom, že můžeme hlasovat o návrzích zákonů po 19. hodině, rozhodnuto nebylo. Z tohoto důvodu jsem tento návrh přednesla znovu, ale dám slovo těm, kteří se hlásí s procedurální poznámkou. Je to pan poslanec Výborný, potom pan poslanec Koháček.

následující