zákony: partnerské soužití osob stejného pohlaví: návrh z roku 1999: stanovisko vlády

Vláda na jednání své schůze dne 10. března 1999 projednala a posoudila návrh zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví a o změně a doplnění některých zákonů (sněmovní tisk č. 124) a vyjádřila s tímto návrhem   s o u h l a s , avšak upozorňuje na některé legislativní i věcné nedostatky návrhu, které je třeba v rámci legislativního procesu dořešit, a sice:

a) v předloženém návrhu zákona nejsou vymezena základní práva a povinnosti partnerů, tj. žít spolu, být si věrni a vzájemně si pomáhat; podle § 7 předloženého návrhu zákona má však mít partnerské soužití stejné právní následky jako manželství,

b) partnerské soužití není v předloženém návrhu zákona vázáno výslovně na homosexuální orientaci, ale jen na podmínku stejného pohlaví; taková právní úprava by umožňovala uzavírat účelové ekonomické soužití osob téhož pohlaví s možností zneužití dědických, důchodových, pojistných a jiných práv,

c) navrhovaná úprava zrušení partnerského soužití soudem je výrazně rozdílná oproti úpravě rozvodu manželství podle § 24a zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů, který umožňuje soudu rozvést manželství trvající alespoň jeden rok, jestliže manželé spolu nejméně 6 měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí; v předloženém návrhu zákona není podmínka souhlasu druhého partnera obsažena, což by v praxi znamenalo, že soud by partnerské soužití před uplynutím uvedených dob nemohl zrušit ani z těch nejzávažnějších důvodů (například v případě, kdy se jeden z partnerů dopustil vůči druhému závažné trestné činnosti),

d) z navrhovaného znění § 6 odst. 2 není zřejmé, která ustanovení o majetkových následcích rozvodu lze při zániku partnerského soužití použít přiměřeně; majetkové záležitosti manželů jsou obecně upraveny zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, včetně vypořádání společného jmění manželů; podle důvodové zprávy se však má podle tohoto ustanovení případně řešit i vyživovací povinnost mezi bývalými partnery, která však mezi majetková práva nepatří; obdobně není ze znění § 7 odst. 2 předloženého návrhu zákona zřejmé, která vzájemná práva a povinnosti majetkového charakteru mohou partneři ve smlouvě o vzniku partnerského soužití vyloučit,

e) navrhovaná právní úprava předpokládá, že partnerské soužití bude mít stejné právní následky jako manželství, pokud tento zákon nestanoví jinak; důsledkem by byl při úmrtí jednoho z partnerů i vznik nároku na vdovský, případně vdovecký, důchod pozůstalému partnerovi. Účelem této důchodové dávky je však zmírnit důsledky zániku vyživovací povinnosti mezi manželi v důsledku úmrtí jednoho z nich, zatímco návrh nepočítá s existencí vyživovací povinnosti mezi partnery ve stejném rozsahu jako mezi manželi; podle důvodové zprávy k § 7 má dokonce partnerům umožnit vyživovací povinnost po zániku partnerství smluvně vyloučit,

f) předložený návrh zákona neobsahuje ustanovení, v němž by bylo vymezeno, jaké doklady musejí být při uzavírání partnerského soužití předloženy, a neřeší otázku příjmení partnerů po registraci partnerského soužití; předložený návrh zákona dále neřeší přechod nájemních práv k bytům, postavení partnerů v dědickém řízení a dopady této právní úpravy na závazky vyplývající z mezinárodního práva procesního, zejména pokud jde o uznání rozhodnutí vydaných v jiných státech,

g) navrhovaná právní úprava nepočítá s nutností změn některých ustanovení zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zejména § 89 odst. 8, pokud jde o definici osoby blízké pro účely trestního řízení, a § 210, které postihuje dvojí manželství, a ustanovení zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 100, pokud jde o definici příbuzenského vztahu svědka k obviněnému,

h) oproti tvrzení obsaženému v důvodové zprávě předloženého návrhu zákona vláda upozorňuje, že přijetí předloženého návrhu zákona bude mít přímý dopad na státní rozpočet.