Rada pro lidská práva
navrhuje vládě České republiky, aby přijala následující text jako své usnesení, a ukládá předsedovi Rady pro lidská práva, aby v souladu s bodem II/5 statutu Rady toto usnesení prostřednictvím místopředsedy vlády a předsedy Legislativní rady vládě předložil.

V l á d a

I. k o n s t a t u j e, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky zamítla dne 2. prosince 1999 ve druhém čtení návrh zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví a o změně a doplnění některých zákonů předložený skupinou poslanců dne 4. února 1999,

a že usnesením ze dne 10. března 1999 č. 189 vláda s tímto návrhem vyjádřila souhlas,

II. v y j a d ř u j e   p ř e s v ě d č e n í, že společnost musí ve vztahu k homosexuálně orientovaným občanům zajistit podmínky rovnosti v požívání práv a svobod, rovnosti v důstojnosti a základní předpoklady svobodného rozvoje osobnosti, a že nezbytnou součástí těchto podmínek je přijetí zákona, kterým bude upraveno právní postavení partnerů téhož pohlaví ve společnosti,

III. u k l á d á
ministru spravedlnosti, aby ve spolupráci s místopředsedou vlády – předsedou Legislativní rady vlády, ministrem vnitra, ministrem zahraničních věcí, ministrem práce a sociálních věcí, ministrem kultury, ministrem zdravotnictví a ministrem financí připravil a do 31. 12. 2000 předložil vládě věcný záměr zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví.

P r o v e d o u:
místopředseda vlády - předseda Legislativní rady vlády
ministr spravedlnosti
ministr vnitra
ministr zahraničních věcí
ministr financí

Vláda přijala na svém zasedání dne 10. března 1999 usnesením č. 189 stanovisko k návrhu zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví, v němž vyslovila s tímto návrhem souhlas. Současně však upozornila na některé legislativní i věcné nedostatky návrhu. Věcnými a legislativními nedostatky argumentovali v parlamentní rozpravě i někteří poslanci, kteří se nepovažují za odpůrce přijetí právní úpravy soužití osob stejného pohlaví z důvodů svého etického, politického či náboženského přesvědčení.

Politickou a etickou povinností vlády je vytvářet zákonnými i dalšími opatřeními podmínky pro realizaci rovné důstojnosti homosexuálně orientovaných osob, která jim náleží ve smyslu čl. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž jsou lidé "rovni v důstojnosti" a čl. 3 odst. 1 Listiny, který zaručuje základní práva a svobody všem "bez rozdílu ...jiného postavení". Cestou k vytvoření celospolečenských podmínek, které napomohou odstranění stávajících znevýhodnění homosexuálně orientovaných osob a přispějí k zvýšení respektu většinové společnosti k příslušníkům homosexuální menšiny a k svobodnému rozvoji osobností gayů a lesbiček, je také přijetí zákonné úpravy partnerského soužití osob stejného pohlaví. V souladu s demokratickými a liberálními hodnotami, k nimž se Česká republika hlásí, náleží každému právu na hledání a uskutečňování své vlastní představy dobrého života. Společnost, která uznává hodnoty tolerance a respektu k různosti, musí vytvářet podmínky k jejímu skutečnému naplnění.

Přiznání právního postavení partnerům stejného pohlaví je v souladu se současným vývojem v jiných evropských zemích. Zákony, které umožňují legalizovat partnerství osob stejného pohlaví, existují např. v Dánsku, Norsku a Švédsku. V současné době však již není zlegalizování svazků gayů a lesbiček zvláštností zemí severní Evropy. Na podzim roku 1999 přijal francouzský Parlament zákon o "občanském paktu solidarity" (Loi relative au pacte civil de solidarité), který umožňuje uzavřít soudem registrovaný svazek jak partnerům různého, tak partnerům stejného pohlaví. Francouzská ústavní rada (Conseil Constitutionnel), která je pověřena předběžnou kontrolou ústavnosti, rozhodla, že zákon není neústavní. S účinností od 1. 1. 2000 mohou potvrdit svůj partnerský status registrací také partnerské dvojice stejného pohlaví v Belgii. V současné době připravuje vládní návrh zákona o registrovaném partnerství homosexuálů rovněž ministerstvo spravedlnosti ve Spolkové republice Německo. Ještě před předložením návrhu zákona Spolkovému sněmu má podle vládních plánů přijmout Spolkový sněm prohlášení, v němž vyjádří lítost nad bezprávím vůči homosexuálům v minulosti a potvrdí, že nespravedlnost a diskriminace jsou v rozporu s německou ústavou a s Evropskou úmluvou o lidských právech.