Děkuji Ti...

Děkuji Ti.. Děkuji za to, že někde jsi. Že jsi nevzdala naději na skutečnou Lásku. Děkuji, že stále věříš v to, že se naše cesty protnou. Že stále věříš v osud, který nás k sobě nakonec dovede. Děkuji, že jsi zůstala sama sebou, autentickou, i když Tě okolí chtělo změnit. Děkuji, že jsi prošla celým svým životem až k tomuto dni... Vím, na cestě bylo mnoho výzev, bolestí, zrady, ublížení... Ale Ty jsi vždy, když jsi upadla, znovu vstala. Hnána neuvěřitelnou vnitřní silou a nadějí. Chci Ti poděkovat. Chci Tě už znát. Úkryt Tě navěky ve svém objetí. Bude nám patřit Vesmír. Společně budeme spojení dvou jedinečných částí, které k sobě odpradávna patřily. Chci Ti utřít každou slzu, rozesmívat Tě, chci Ti vařit ranní kávu.

... Tak pokud cítíš, že tyto řádky patří zrovna Tobě, prosím hned mi napiš. Ať už na Tebe nemusím čekat ani o minutu déle, než je nutné...