Chybí mi něha, porozumění, souznění, smích, povídání, pocit bezpečí a pohody a krásné chvíle...

Dlouho jsem si říkala, že seznamky už nikdy nevyužiji a že už ani žádnou další ženu v životě nechci a nepotřebuji. A celkem dlouho se mi i dařilo potlačovat vše, co žena skutečně v životě potřebuje jako Žena. Ale letos už se mi nedaří, to zahnat, potlačit a zaměstnat se čímkoliv jiným, než touze po vášni a něze, ale i tím něco k někomu cítit a být si s někým skutečně blízká. Těšila jsem se na jaro a léto, že začne být hezky a já si budu užívat zase spousty věcí, ale neužívám. Letos jaro nezabralo, nerozveselilo mě a nedodalo energii, právě naopak. Začala jsem si uvědomovat, že mi toho v životě, který začal běžet už nějak rychleji, chybí nejvíc to nejhezčí a teď už asi vím, že to nejdůležitější v životě. Letos už mě nic nebaví a netěší. Z ženy, která milovala smích je smutná a osamělá, to ke mně nesedí a neustále jen přemýšlím nad tím, jaké by to bylo pro mě, mé tělo, mé srdce poznat opravdu tu Ženu, která bude rozumět právě mě, chtít mě takovou jaká jsem a možná v pravé náruči roztaju.