Otevřela jsem dobrodružnou kapitolu.

Před pár lety jsem si slíbila, že dospěji. A dnes, téměř po třech letech, mám radost – jsem na cestě. Mám kolem sebe skvělé lidi, přicházejí v správny čas. Změnila jsem se. Čekám. A věci se dějí.
Z úzkosti a depresivního zacyklení do radostného těšení se a objevování sama sebe.

Louka se zazelenala. Je vidět i hezké, barevné květiny. Rostou spolu se mnou, natahují se ke slunci... Kráčím za světlem, KRESLÍM SAMA SEBE a vedle sebe naznačuji siluetu, někoho, koho ještě neznám, ale cítím, že se přibližuje:).

PS: Pražáčka, 45 let