😎

Z těch zelených, něžných očí
krásně se mi hlava točí.
Stokrát jsem ji vídala,
jak mě ve snu líbala.

Čeká, jak je dlouhý rok,
až udělám první krok?
A tak se nutím ze všech sil —
hlupák by to nezkusil.

Vzala jsem ji na procházku
a uzavřela tuhle sázku.
„No tak, broučku, neblbni,
už si ke mně přisedni.“

Její srdce váhalo,
moje málem selhalo.
Po doteku jejích úst
moje duše začla růst.

Usmívá se pobaveně:
„Tak mi řekni, zatraceně,
proč ti to tak trvalo,
víš jak mě to bolelo?“