Tři úmrtí blízkých během dvou posledních let a

do toho velmi bolestivý a tragický rozchod. Sliby o lásce až za hrob, přitom se v krizi po pár dnech vyspala s jinou (která pár dní předtím balila mě - paradox, že?), pak se vracela a odcházela, jak kdyby chtěla člověka zničit. A pak odešla nadobro - 3 dny po mojí operaci. Do toho se objevil nádor, různá vyšetření a čekání na verdikt...nakonec jsem to zdravotně dala, ale za pár měsíců mi nečekaně zemřel můj nejbližsí člověk. Teď v září. Stačí minuta, hodina, den, měsíc, rok nebo max. dva a život se Vám obrátí o 360 x 10.
A proč to píšu? Protože v takových chvílích si člověk uvědomí, že kdyby měl po boku opravdu tu pravou ženu, svojí druhou polovičku, ta bolest ze všeho by byla menší a snesitelnější. A pak by přišel čas, kdybych jí tu podporu vrátila. Protože partnerství není vždy jen o tom pohodovém a když je něco složitého, tak že člověk uteče. Ale mezi lesbama je těžké najít tu pravou polovičku (kor v tom množství fejk profilů atd.) a ještě těžší pevný eL vztah vybudovat a udržet.