Když jsem byla loni na konci října v Terezíně s bývalou přítelkyní a ubytovaly jsme se v zajímavém konformním hotelu, ve kterém jsme byly v té podzimní době skoro samy, tak jsem si řekla, že by bylo zajímavé uspořádat tam skupinový L výlet, pronajmout si celý ten hotel a projít to tam s průvodcem, nacož nám už tenkrát nezbyl čas. No a letos v listopadu jsem tento nápad uskutečnila (tak, jako postupem času spoustu jiných nápadů).

Této Change akce se nakonec zúčastnilo 18 super holek – někdo se znal už z jiných akcí, ale většina se poznala a seznámila až na místě. V pátek jsme vyrazily přesně v půl desáté z Prahy soukromým busem, který řídila paní řidička – jinak všechny účastnice zájezdu dorazily po mém nekompromisním „v půl desátý odjíždíme i kdyby Tvůj vlak měl zpoždění nebo se Ti pes při venčení zaběhl…“ kupodivu včas 🙂 Do Terezína jsme dorazily cca za 45 minut (jízda nám hraním slovních her rychle utekla), objely jsme město autobusem, aby jej nemusel obcházet celé pěšky ten kdo jej nezná, a pak jsme se jely ubytovat do hotelu. Tam nás přivítala usměvavá pani recepční, předala nám klíče od pokojů, my se ubytovaly a vyrazilo se na oběd do místní pizerky. Tam na nás již čekal sympatický průvodce Lukáš, který si nás po obědě odvedl do sklepení podniku a začala prezentace – první část exkurze.

Lukáš povídal zajímavě a poutavě, až to na některé z nás opravdu silně působilo tak, že si sem tam musela dát některá panáka již takto brzo odpoledne. Drsně vyzněla i zkazka o tom, když prý jedna mladá obyvatelka ghetta vešla nečekaně do pokoje, kde se spolu milovaly dvě holky – po válce pak ta, co tam vešla, byla dotazována na svůj nejhorší terezínský zážitek a ona prý odpověděla, že to bylo tehdy, když narazila na ty dvě holky, které si to spolu rozdávaly… přičemž okolo v té době docházelo k popravám a denně masově umíraly obyvatelé ghetta na hrozné životní podmínky… Na tohle není co říct, to vám prostě vyrazí dech. A díky Lukášovi, který má rozsáhlý historický přehled o daném místě a přednášel pouze pro naši uzavřenou L skupinu, jsme se dozvěděly i takovéto informace, které se běžně na veřejných exkurzích neprezentují.

Poté jsme navštívili Terezínskou Půdu s dobovými kresbami a vzkazy a poté následovala komentovaná prohlídka městem – nicméně jen částečná, protože ani pět hodin na kompletní prohlídku nestačí, průvodce říkal, že má co vykládat klidně celé dva dny. Část naší party se pak byla podívat ještě na promítání a vernisáž knihy od židovských pamětnic, které prožily v terezínském ghettu kus svého dětství – a část party se pak s předstihem vydala na večerní posezení zpět do pizerky. V pizerce jsme si daly večeři, lehce popily nějaký ten drink a pak jsme se odebraly zpět do hotelu, kde jsme v hale měly připravený prostor na společné soukromé posezení do pozdních nočních hodin.

Druhý den jsme si daly chutnou snídani (no pravda je, že některé o snídani dobrovolně přišly 😉 ) a vyrazilo se na sólo či skupinkové krátké exkurze, kdo kam chtěl. Ve 12.45 hod. nám byl přímo před hotel přistaven náš soukromý bus, rozloučily jsme se s paní recepční a vyrazily do nedalekého soukromého minipivovaru na oběd a ochutnávku. A jelikož jsme tam měly v plánu zůstat nejméně 3 hodiny, tak jsme se shodly, že bude dobré pozvat mezi nás i paní řidičku, aby na nás nemusela čekat venku, když my se veselíme uvnitř. A dopadlo to způsobem, že paní řidička byla nadšená – pozvaly jsme jí na oběd i kávu – a ona mezi nás na pohodu zapadla, jako by byla „naše“ (byť nebyla) 🙂 Po 16 hod. jsme se rozloučily s pivovarníkem a vyrazily do Prahy. V Praze nám paní řidička zastavila na několika štacích dle požadavku tak, aby mimopražské stihly v klídku své vlakové spoje, no a zbylé „mocné“ jádro v čele s Magdalenou a Léňou s růžovým cestovním kufrem vyrazilo ještě do klubu Sapfó na závěrečné posezení a tanec 😀

Byl to fakt celkově super silný zážitek a jako bonus došlo opět i k nějakému tomu „seznámení“ 😉 – sice odpověď na otázku: „Kde jste se seznámily?“ – „V Terezíně“ nebude znít asi úplně romanticky, ale já myslím, že holkám to vadit nebude – holt historicky „silné“ místo, které v sobě nese „silné“ příběhy…

Jinak co se týče hlášek, tak o ty opět nebyla nouze – vévodí asi ta od Terky a to když se některé členky skupiny snažily průvodci vnuknout myšlenku, že jsme učitelky (někdo doladil i obor – tělocviku), které vyrazily na poznávací výlet, kdy toto jim překazila Terka strohou hláškou – „ale houbajs, my jsme prostě jen lesby z Prahy“ 😀 … další hláška se chytla ve smyslu – „… a oni nepřišli (myšleno prušáci), ale lesby přišly…“ a taky – „hm, ta čtrnácka mi nějak zachutnala, já si jí dám ještě jednou“ – což došlo až tak daleko, že Léňa trvala na tom, že chce lístek na L cestovatelský festival pouze s číslem 14 a žádný jiný 😀

Holky díky!

Zdenka

(Foto č. 1 až 6 bylo pořízeno v pátek 17.11.2017, foto č. 7 až 9 bylo pořízeno v sobotu 18.11.2017 v poledne – ale když se na ty fotky zadíváte, připadáte si, jak kdyby jste se vrátily v čase o desítky let…)

Autorka textu: Zdenka, fotografie: Zdenka, poslední fotografie Linda.
Zobrazené osoby souhlasí s jejich uveřejněním na webu lesba.cz u článku o akci.

https://www.lesba.cz/info/wp-content/uploads/2017/11/2017_change_terezin_1-1024x576.jpghttps://www.lesba.cz/info/wp-content/uploads/2017/11/2017_change_terezin_1-150x84.jpgredakceZábavaKdyž jsem byla loni na konci října v Terezíně s bývalou přítelkyní a ubytovaly jsme se v zajímavém konformním hotelu, ve kterém jsme byly v té podzimní době skoro samy, tak jsem si řekla, že by bylo zajímavé uspořádat tam skupinový L výlet, pronajmout si celý ten hotel a...