Spřízněná duše z Moravy

Když se potkají dvě duše, které se měly potkat, zapadnou do sebe jako dva dílky jednoho celku.
Uvědomí si až postupně, co je vlastně spojilo...
Tím, co jim dalo pocítit, že jsou neoddělitelné, je jejich vzájemná podobnost...
Něco, co milují samy na sobě a co najednou vidí ve druhém...
Je to pochopení smyslu našeho života - najít sám sebe a cítit naplnění...
Ne tím, že mi je druhý po boku. Ne tím, že nejsem sám...
Důvodem, proč lidé chtějí cítit přítomnost své spřízněné duše, je jiný - spatřovat v ní kus po kousku sebe sama, odkrývat den po dni své netušené obzory...
Spřízněné duše, které se milují, nenutí druhého o čemkoliv pochybovat...
Když si píší, čtou text toho druhého znovu a znovu...
Při vzájemném setkání zpomalují, aby se jejich společný čas odvíjel co nejdéle...
Když myslí jedna na druhou, jejich srdce bijí rychleji...
Radují se z každého společného okamžiku...
Jejich spřízněnost se nezačíná odvíjet v čas jejich setkání...
Jejich spřízněnost existuje dávno před tím.