Change akce Terezín 2021
V červenci 2021 proběhla po delší pauze další CHANGE AKCE – tentokráte po 4 letech zopakovaná a rozšířená exkurze v rámci historického města Terezín.
Akce se zúčastnilo 20 fajných holek, které dodržely své čestné slovo a všechny se dostavily na místo odjezdu soukromého busu včas, přičemž jsme na akci měly i různorodou mezinárodní účast. Tato mezinárodní účast byla velmi důležitá i tom, že jedna ze zahraničních účastnic jako součást preventivního opatření proti případným pandemickým virovým atakům sebou vezla kulturní nápoj, jež nazvala „jejich vincentkou“, a který se posléze ve večerních hodinách jala za účelem dezinfekce a zároveň slavnostního přípitku na společné akci předkládat některým dalším účastnicím. A ty, aby odmítnutím nezpůsobily nějaký případný mezinárodní konflikt, tak tu „vincentku“ postupně ochutnávaly, což pak mělo pozitivní vliv i na jejich budoucí odvahu v rámci noční katakombové exkurze, jež z důvodu prodlev v celkovém časovém harmonogramu akce nakonec proběhla za hojné tmy skorem až k půlnoci, takže ta odvaha se některým celkem i hodila.
Po dopoledním příjezdu soukromým busem přímo před hotel, jsem se nejprve jako řídící akce musela probojovat přes nevrlou paní recepční, která aniž by se snažila blíže cokoli ověřit, mne odbyla s tím, že se můžeme ubytovat až odpoledne. Toto jsem si nechtěla samozřejmě nechat líbit, protože bylo nutné se ubytovat obratem, kdy tak i zněla předchozí dohoda, proto jsem rázně trvala na tom, že odpoledne opravdu neé. Tato ne úplně happy paní recepční proto věc následně přehodila na naopak velmi ochotnou sympatickou paní provozní, která ke spokojenosti všech ubytování nakonec zařídila tak, jak mělo dle domluvy být, a ještě mi jako bonus stihla se svým krásným úsměvem na rtech sdělit informaci, že v hotelu asi občas „straší“ a že ona by na noční prohlídku do katakomb vůbec nešla. Na to jsem jí odpověděla, že jsem v daném hotelu ubytovaná už po několikáté a jediný, kdo tam kdysi před lety v podzimních dnech „strašil“, byly maximálně tak některé další spolu ubytované osoby, kor když z preventivních důvodu proti případnému podzimnímu nachlazení pár z nich hojně prolévalo útroby nějakou tou „minerálkou“, přičemž pak hledaly své pokoje, protože mít celý velký hotel s množstvím stejných pokojových dveří pouze „pro sebe“ se už většině z nich nikdy jindy a nikde jinde nepoštěstilo. Paní recepční na to odvětila, že mi může ukázat na podporu svých tvrzení kamerové záznamy „s tajemnými záběry“, ale z důvodu posunutí časového harmonogramu akce mi již bohužel na zhlédnutí kamerových záznamů v přítomnosti sympatické paní provozní nezbyl čas. Tak třeba někdy příště, no.
Po ubytování jsme se z hotelu přesídlily do nedaleké pizzerie, kde nás dle domluvy čekala asi dvouhodinová přednáška s prezentací od velmi znalého průvodce Lukáše, který oproti minulé exkurzi o nás již nyní věděl, že „učitelky z Prahy“ fakt nejsme, a celkově proto celá přednáška i následná exkurze městem probíhala v uvolněné atmosféře.
Terezín je historické město, které usiluje o zápis do seznamu světového dědictví organizace UNESCO. V Terezíně naleznete jak rozsáhlou historii z dob syna Marie Terezie Josefa II., tak bohužel i pozdější neblahou historii válečnou, v důsledku které toto historické město celkově vyznívá v negativní konotaci. Historie se změnit nedá, ale dá se neustále pracovat na tom, aby se hrůzy válek již nikdy neopakovaly, k čemuž jako jedna z věcí může přispívat historická osvěta a muzejní uchovávání památek pro budoucí generace. Exkurze městem Terezín, kterým nás opětovně se svým poutavým výkladem Lukáš provedl, je také jednou z těchto osvětových možností. Lukáš je průvodce na svém místě, má opravdu velký historický přehled, a co se týká Terezína, tak si troufám tvrdit, že zde zná snad jeho každičké zákoutí a nespočet různých příběhů, které se zde odehrávaly, přičemž naší skupině dal i tip ohledně textů historičky Anny Hájkové, která se zabývá dějinami holokaustu mimo jiné i z perspektivy žen.
Po odpolední několika hodinové exkurzi nás pak po večeři a chvilce odpočinku čekala noční návštěva Terezínské půdy a poté VIP exkurze v nočních katakombách rozlehlé Terezínské pevnosti, kterou nechal vystavět Josef II. jako ochranu země před vpády pruských vojsk. Tato exkurze byla opravdu stylová s lehkým nádechem tajemna, bohužel proběhla až skoro k půlnoci, takže některé účastnice akce již byly unaveny, ale všechny statečně do katakomb vstoupily a poté i vystoupily, a žádná se v nich neztratila. V této souvislosti bych chtěla zmínit, že jsem ovšem neměla tušení, že se naše fotografka vybaví pro vstup do katakomb i ledvinkou „poslední záchrany“, a zároveň jsem netušila, co se do takové malé „záchranářské“ ledvinky vše vejde. V tmavých katakombách při svitu svící, které nám zapůjčil náš průvodce, se následně pár účastnic jalo „odvážně“ od skupiny na chvíli odpojit a na vlastní pěst prozkoumávat tmavá zákoutí 30ti kilometrového katakombového bludiště, ve kterém v 18. století hlídkovali a procházeli se vojáci rakouské armády. A souhrou náhod k tomuto odpojení došlo těsně před slovy průvodce o tom, že se v katakombách rozléhají hlasy, které mohou mást, že jste blízko někoho, ale přitom budete někde úplně jinde a najít cestu zpět, když to tam neznáte, může být složité. Ale vše dobře dopadlo, žádná z nás se tam neztratila a věřím, že nějaký ten zážitek a pocit z této noční originální exkurze si zcela jistě odnesla každá účastnice akce. Já za sebe tedy musím konstatovat, že ten dobrodružný pocit a fotografie, které pak v této souvislosti vznikly, za to stály.
Druhý den nás v domluvený čas vyzvedl soukromý bus opět přímo před hotelem, což se pro místní štamgasty stalo opět trochu „atrakcí“, jež rozvířila šeď tamních dnů stejně tak jako náš příjezd, a na rozloučenou nám směrem k autobusu ukázali vzhůru vztyčený prst – nikoli tedy prostředníček, ale palec. Holky jim na oplátku s úsměvem zamávaly a vyrazily jsme do Litoměřic na návštěvu restaurace a soukromého minipivovaru Koliba, kde si zájemci mohou dokonce sami uvařit vlastní pivo.
Po příjezdu následovala exkurze minipivovaru, kde nám velmi příjemný pan sládek poskytl vyčerpávající výklad s ukázkami originálních pivních varen, vedle kterých mne velmi zaujal stojící větší pivní sud s uvedením mého příjmení. No ale pak mi došlo, že to je bohužel jen zajímavá náhodná shoda jmen a nikoli překvapení majitele podniku pro moji maličkost. Po skončení exkurze jsem si šla holt teda ochutnat jedno malé točené na bar, když z toho sudu nic nekáplo.
Ten velký krásný prostor restaurace jsme měly celý samy pro sebe, seděly jsme u jednoho dlouhého stolu jak při svatební hostině, kdy to tak nějak náhodou vyšlo, že v jednom čele stolu jsem byla usazena já a na druhém Radka, takže jsme si pokynuly ke společnému přípitku, a pak se začalo debužírovat. Vše pro nás bylo perfektně připravené dle domluvy, jen bohužel ochutnávek jejich originálního piva jsme ten den moc nedaly a na zakoupení sebou bohužel připravenou uvařenou várku neměli, ale i tak jsme si nedělní oběd v této stylové restauraci všechny užily. Následná cesta zpět do Prahy probíhala ve veselém duchu a v atmosféře hojných nápadů, kam se CHANGE může vydat na akci příště.
Takže holky – „účastnice zájezdu“, moc Vám všem tímto ještě jednou děkuji za milou společnost a také za Vaši spolehlivost a za Vaše dodržení daného slova, čehož si velice cením, a těším se na další společnou akci, jejíž destinaci tentokrát vybere Irča s Lenkou, protože tyhle dvě se svojí obří akční energií zcela jistě nemohou vybrat špatně – přičemž já sama se nechám jejich „výběrem – tipem“ ráda překvapit 🙂
ZDENKA CHANGE
Foto: Monika a Míša (pouze noční Terezín).
Zobrazené osoby souhlasí s jejich uveřejněním na webu lesba.cz u článku o akci.
Komentáře: 1
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Jsem moc ráda, že jsem na tuhle akci jela – přestože jsem z toho měla trochu trému – sama jet na akci, kde nikoho neznám.
Info pro ty holky, který se toho snad obávaly, že to bude nějaká „divoká pařba“, tanec na stole atd. – nic takovýho. Byl to spíš takovej vzdělávací výlet ve vší slušnosti, spousta srandy a bylo to fakt super :).
Já jsem byla po prohlídce těch katakomb tak utahaná, že jsem padla po půlnoci do postele a usnula.
Ještě bych chtěla zmínit, že byla krásná, teplá noc, svítily hvězdy (viz ta noční fotka města) – něco pro mě – romantičku :).
Takže tím chci vzkázat těm, co nejely – příště, holky, neváhejte! a přihlašte se na tuhle akci taky jako já – hned a závazně ;).